1Kdybych mluvil jazyky lidí i andělů, ale neměl bych lásku, stal jsem se dunícím kovem nebo řinčícím činelem.
2A kdybych měl proroctví a rozuměl všem tajemstvím a veškerému poznání a kdybych měl všechnu víru, takže bych i hory přenášel, ale neměl bych lásku, nejsem nic.
3A kdybych všechen svůj majetek vynaložil na krmení chudých a kdybych vydal své tělo ke spálení, ale neměl bych lásku, nic mi to neprospěje.
4Láska je trpělivá, je dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nenadýmá;
5nechová se nepatřičně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nemyslí na nic zlého;
6neraduje se z nepravosti, ale raduje se s pravdou;
7všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží.
8Láska nikdy neselhává. Avšak proroctví, ta zaniknou, jazyky, ty přestanou, poznání, to bude zmařeno.
9Částečně totiž poznáváme a částečně prorokujeme,
10ale jakmile přijde to dokonalé, tehdy to, co je částečné, zanikne.
11Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě; když jsem se však stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí.
12Nyní totiž vidíme jako v zrcadle, zastřeně, ale potom tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám tak, jak jsem byl také sám poznán.
13Nyní pak zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.
