1Připomínám vám, bratři, evangelium, které jsem vám kázal, které jste přijali a v němž stojíte,
2skrze něž také docházíte spasení (pokud se držíte slova, které jsem vám kázal - jinak byste uvěřili nadarmo).
3Předal jsem vám totiž především to, co jsem také přijal: že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem
4a že byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem
5a že se ukázal Kéfovi a potom dvanácti.
6Poté se ukázal více než pěti stům bratrů najednou, z nichž většina dosud žije a někteří zesnuli.
7Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům
8a naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.
9Já jsem přece nejmenší z apoštolů; ani nejsem hoden být apoštolem nazýván, protože jsem pronásledoval Boží církev.
10Boží milostí však jsem to, co jsem, a jeho milost ke mně nebyla marná, ale pracoval jsem více než oni všichni; avšak ne já, ale Boží milost, která je se mnou.
11Já i oni tedy takto kážeme a takto jste uvěřili.
12Když se tedy o Kristu káže, že je vzkříšen z mrtvých, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání?
13Jestliže není zmrtvýchvstání, pak není vzkříšen ani Kristus!
14A jestliže Kristus není vzkříšen, pak je naše kázání marné; marná je i vaše víra!
15My jsme pak navíc shledáni jako falešní Boží svědkové, protože jsme vydali o Bohu svědectví, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil - pokud totiž mrtví nejsou kříšeni.
16Vždyť jestliže mrtví nejsou kříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus!
17A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, vaše víra je marná - ještě jste ve svých hříších.
18Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli.
19Jestliže pak máme v Kristu naději pouze v tomto životě, jsme nejpolitováníhodnější ze všech lidí.
20Nyní je však Kristus vzkříšen; stal se prvotinou těch, kdo zesnuli.
21Poněvadž totiž skrze člověka přišla smrt, přišlo skrze člověka také zmrtvýchvstání.
22Neboť tak jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni.
23Každý však ve svém pořadí: jako prvotina Kristus, při jeho příchodu pak ti, kteří jsou Kristovi.
24Potom bude konec, až Kristus předá království Bohu a Otci, až zruší každou vládu i každou vrchnost a moc.
25On totiž musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy.
26Poslední nepřítel, který bude zničen, je smrt.
27Vždyť “všechno poddal pod jeho nohy.” Když však říká, že je mu všechno poddáno, je zřejmé, že je to kromě Toho, který mu to všechno poddal.
28A až mu bude všechno poddáno, pak se i sám Syn poddá Tomu, který mu všechno poddal, aby Bůh byl všechno ve všem.
29Co potom budou dělat ti, kteří se nechávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nejsou kříšeni, proč se tedy křtí za mrtvé?
30Proč i my každou hodinu podstupujeme nebezpečí?
31Při chloubě, kterou mám ve vás v Kristu Ježíši, našem Pánu, prohlašuji, že denně umírám.
32Jestliže jsem v Efezu bojoval se šelmami podle člověka, co mi to prospěje, jestliže mrtví nevstávají? “Jezme a pijme, neboť zítra zemřeme!”
33Nemylte se: “Špatné vztahy kazí dobré mravy.”
34Opravdově procitněte a nehřešte. Někteří totiž neznají Boha - říkám to k vašemu zahanbení.
35Někdo ale řekne: “Jak budou mrtví vzkříšeni? A v jakém přijdou těle?”
36" nemoudrý! To, co ty rozsíváš, nebude obživeno, pokud to nezemře.
37A co rozsíváš? Ne to tělo, které povstane, ale holé zrno - možná zrno pšenice nebo nějaké jiné.
38Bůh mu však dává tělo, jak sám chtěl, totiž každému z těch semen jeho vlastní tělo.
39Každé tělo není stejné, ale jiné je tělo lidské, jiné tělo zvířecí, jiné zase rybí a jiné ptačí.
40Jsou také těla nebeská a těla pozemská; ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.
41Jiná je sláva slunce, jiná sláva měsíce a jiná sláva hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší ve slávě.
42A tak je to také se zmrtvýchvstáním. Rozsívá se v pomíjivosti, křísí se v nepomíjivosti.
43Rozsívá se v hanbě, křísí se ve slávě; rozsívá se ve slabosti, křísí se v moci.
44Rozsívá se tělo tělesné, křísí se tělo duchovní. Je tělesné tělo, je i tělo duchovní.
45(Tak je to i napsáno: “První člověk, Adam, se stal živou duší.” Poslední Adam se stal obživujícím duchem.)
46Nejdříve však není to duchovní, ale to tělesné, a potom to duchovní.
47První člověk byl ze země, z prachu, druhý člověk je sám Pán z nebe.
48Jaký byl ten z prachu, takoví jsou i ti, kdo jsou z prachu; a jaký ten nebeský, takoví i nebeští.
49A jako jsme nesli obraz toho, který byl z prachu, tak poneseme i obraz toho nebeského.
50Říkám vám, bratři, toto: tělo a krev nemohou být dědici Božího království a pomíjivost nezdědí nepomíjivost.
51Hle, říkám vám tajemství: ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni -
52naráz, v okamžiku, za zvuku poslední polnice. Neboť zatroubí a mrtví budou vzkříšeni jako nesmrtelní a my budeme proměněni.
53Toto pomíjivé totiž musí obléci nepomíjivost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost.
54A když toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční to slovo, které bylo napsáno: “Smrt byla pohlcena ve vítězství.”
55“Kde je, ó smrti, tvůj osten? Kde je, ó peklo, tvé vítězství?”
56Ostnem smrti je pak hřích a mocí hříchu Zákon.
57Ale díky Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!
58Proto, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, stále se rozhojňujte v Pánově díle a vězte, že vaše práce není v Pánu marná.
