2Někdo totiž věří, že může jíst všechno; ten, kdo je slabý, však jí jen zeleninu.
3Ten, kdo jí, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí; vždyť Bůh ho přijal!
4Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? Svému vlastnímu pánu stojí nebo padá! Bude však postaven; Bůh je přece schopen ho postavit.
5Někdo totiž uznává jeden den nad jiné, jiný uznává každý den. Každý ať má ve své mysli plnou jistotu.
6Kdo zachovává den, zachovává ho Pánu, a kdo ten den nezachovává, nezachovává ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.
7Nikdo z nás přece nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.
8Žijeme-li totiž, žijeme Pánu a umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.
9Vždyť proto také Kristus zemřel a vstal z mrtvých a ožil, aby byl Pánem mrtvých i živých.
10Ty pak, proč soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni se přece postavíme před Kristovou soudnou stolicí.
Římanům 14
Římanům 14:2-10