Skutky apoštolské 22:5-30

⁵čehož je mi svědkem i nejvyšší kněz a všichni starší. Od nich jsem také přijal dopisy pro bratry a šel jsem do Damašku, abych i ty, kteří byli tam, přivedl svázané do Jeruzaléma k potrestání.

⁶Ale stalo se mi, že když jsem se okolo poledne blížil na cestě k Damašku, náhle mě obklopilo veliké světlo z nebe.

⁷Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi říkal: ‘Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?’

⁸Odpověděl jsem: ‘Kdo jsi, Pane?’ A on řekl: ‘Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.’

⁹Ti, kdo byli se mnou, sice viděli světlo a dostali strach, ale hlas toho, který ke mně mluvil, neslyšeli.

¹⁰Řekl jsem tedy: ‘Pane, co mám dělat?’ Pán mi řekl: ‘Vstaň, jdi do Damašku a tam ti bude řečeno všechno, co je ti určeno dělat.’

¹¹A jelikož jsem byl od jasu toho světla nevidomý, přišel jsem do Damašku veden za ruku těmi, kdo byli se mnou.

¹²A jistý Ananiáš, muž zbožný podle Zákona, který měl dobré svědectví ode všech Židů, kteří tam bydleli,

¹³přišel ke mně, postavil se a řekl: ‘Bratře Saule, prohlédni!’ A já jsem hned v tu chvíli na něj pohlédl.

¹⁴On řekl: ‘Bůh našich otců tě vyvolil, abys poznal jeho vůli a spatřil Spravedlivého a uslyšel hlas z jeho úst,

¹⁵neboť mu budeš přede všemi lidmi svědkem toho, co jsi viděl a slyšel.

¹⁶A nyní - proč otálíš? Vstaň, pokřti se a smyj své hříchy a vzývej Pánovo jméno!’

¹⁷Když jsem se pak vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámu, stalo se, že jsem upadl do vytržení

¹⁸a viděl jsem ho, jak mi říká: ‘Pospěš si a vyjdi rychle z Jeruzaléma, protože tvé svědectví o mně nepřijmou.’

¹⁹Já jsem řekl: ‘Pane, oni vědí, že jsem věřící v tebe dával do vězení a v každé synagoze je bil.

²⁰A když prolévali krev Štěpána, tvého svědka, i já jsem tam stál a schvaloval jeho zabití a hlídal jsem pláště těch, kdo ho zabíjeli.’

²¹On mi však řekl: ‘Jdi, protože tě pošlu daleko k pohanům.’”

²²Poslouchali ho tedy až po toto slovo a tehdy pozvedli hlas se slovy: “Pryč s takovým člověkem ze země! Nesmí zůstat naživu!”

²³A když takto křičeli a rvali si pláště a házeli prach do vzduchu,

²⁴poručil velitel, aby ho odvedli do pevnosti a řekl, ať ho vyslýchají bičováním, aby zjistil, z jakého důvodu na něj tolik křičeli.

²⁵Když ho tedy přivázali řemeny, řekl Pavel setníkovi, který tam stál: “Vy smíte bičovat člověka, který je Říman a není odsouzen?”

²⁶A když to ten setník uslyšel, přišel k veliteli a oznámil mu to. Řekl: “Dej pozor, co chceš dělat, protože tento člověk je Říman!”

²⁷Velitel tedy přišel k Pavlovi a řekl mu: “Pověz mi, ty jsi Říman?” A on řekl: “Ano.”

²⁸Velitel mu tedy odpověděl: “Já jsem to občanství získal za veliké peníze!” Pavel však řekl: “Ale já jsem se tak už narodil.”

²⁹Ti, kteří ho měli vyslýchat, tedy od něho ihned odstoupili a i velitel dostal strach, když zjistil, že je to Říman a on ho nechal spoutat.

³⁰Nazítří ho tedy velitel propustil z pout, protože chtěl s jistotou poznat, z čeho ho Židé obviňují, a nařídil, aby se sešli velekněží i celá jejich velerada. Pak přivedl Pavla a postavil ho před nimi.