12A jakmile jsme to uslyšeli, prosili jsme ho my i ti, kdo byli z toho místa, aby nechodil do Jeruzaléma.
13Pavel však odpověděl: “Co děláte? Proč pláčete a trápíte mé srdce? Vždyť já jsem připraven nejenom být svázán, ale také v Jeruzalémě umřít pro jméno Pána Ježíše!”
14Když se tedy nechtěl dát přesvědčit, přestali jsme se slovy: “Ať se stane Pánova vůle.”
15Po těch dnech jsme se tedy připravili a vydali se vzhůru do Jeruzaléma.
16Šli s námi i učedníci z Cesareje a vedli nás k jistému Mnázonovi z Kypru, dávnému učedníkovi, u kterého jsme měli být hosty.
17A když jsme přišli do Jeruzaléma, bratři nás radostně přijali.
18Druhého dne tedy šel Pavel s námi k Jakubovi a tam se sešli všichni starší.
19A když je pozdravil, vyprávěl jim jedno po druhém všechno, co Bůh skrze jeho službu udělal mezi pohany.
20Když to tedy uslyšeli, oslavovali Pána. Potom mu řekli: “Vidíš bratře, kolik desítek tisíc je Židů, kteří uvěřili, a všichni jsou horliví milovníci Zákona.