1Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
2Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
3A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
4Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
5Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
6Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
7Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
8Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
9Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
10Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
11Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
12Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
13Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.