18Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,