20Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
21Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
22Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
23Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
24Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
25Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
26Èlověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
27Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
28Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
29Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.