Jan 6:1-20

¹Potom Ježíš odešel za Galilejské (to jest Tiberiadské) moře.

²A šel za ním veliký zástup, protože viděli jeho zázraky, které dělal na nemocných.

³Ježíš tedy vystoupil na horu a tam seděl se svými učedníky.

⁴A byl blízko židovský svátek Veliké noci.

⁵Ježíš tedy pozvedl oči, a když uviděl, že k němu jde veliký zástup, řekl Filipovi: “Kde nakoupíme chleby, aby se tito najedli?”

⁶(Ale to řekl, aby ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.)

⁷Filip mu odpověděl: “Chléb za dvě stě denárů jim nepostačí, aby každý z nich dostal aspoň maličko.”

⁸Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl:

⁹“Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co to je pro tolik lidí?”

¹⁰Ježíš však řekl: “Zařiďte, ať se lidé posadí.” A na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy v počtu asi pěti tisíc mužů.

¹¹Ježíš tedy vzal ty chleby, a když vzdal díky, rozdával učedníkům a učedníci sedícím; podobně také z těch ryb rozdal, kolik jen chtěli.

¹²A když byli nasyceni, řekl svým učedníkům: “Seberte nalámané kousky, které zbyly, ať se nic neztratí.”

¹³Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky, které zbyly z těch pěti ječných chlebů po těch, kteří jedli.

¹⁴Když tedy lidé uviděli ten zázrak, který Ježíš udělal, říkali: “Toto je opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět!”

¹⁵Když tedy Ježíš poznal, že se chystají přijít a vzít ho, aby ho udělali králem, odešel jen sám zpátky na horu.

¹⁶Když pak nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,

¹⁷nastoupili na loď a plavili se přes moře do Kafarnaum. A byla už tma, ale Ježíš k nim nepřišel.

¹⁸Tehdy se moře začalo zvedat vanutím velikého větru.

¹⁹A když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi, a vystrašili se.

²⁰Ale on jim řekl: “To jsem já, nebojte se!”