1Když zatroubil pátý anděl, uviděl jsem hvězdu spadlou z nebe na zem. Byl jí dán klíč od bezedné propasti,
2a když tu bezednou propast otevřela, vystoupil z propasti dým jako dým z veliké pece a dýmem té propasti se zatmělo slunce i ovzduší.
3Z toho dýmu pak vyšly na zem kobylky, jimž byla dána moc - moc, jakou mají pozemští štíři.
4Bylo jim řečeno, aby neškodily trávě na zemi ani žádné zeleni ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří nemají na čele Boží znamení.
5A bylo jim dáno, ne aby je zabíjely, ale aby je trýznily po pět měsíců. A jejich trýznění bylo jako trýznění od štíra, když bodne člověka.
6(V těch dnech budou lidé hledat smrt, ale nenaleznou ji; budou toužit umřít, ale smrt od nich uteče.)
7Vzhledem byly ty kobylky podobné koním připraveným k boji. Na jejich hlavách byly jakoby koruny podobné zlatu a jejich tváře byly jako tváře lidí.
8Měly vlasy jako vlasy žen a jejich zuby byly jako lví.
9Také měly pancíře jako pancíře ze železa a zvuk jejich křídel byl jako zvuk vozů, když množství koní běží do boje.
10Ocasy měly jako štíři a v těch ocasech byly ostny. A v jejich moci bylo ubližovat lidem po pět měsíců.
11A měly nad sebou krále, anděla propasti, který se hebrejsky jmenuje Abaddon a v řečtině má jméno Apollyon.
12První “běda” pominulo; hle, potom přichází ještě dvoje další “běda”:
13Když zatroubil šestý anděl, uslyšel jsem jakýsi hlas ze čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Boží tváří,
14jak řekl šestému andělu, který měl polnici: “Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou svázáni u veliké řeky Eufrat!”
15A tak byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení na hodinu, den, měsíc a rok, aby pobili třetinu lidí.
16Počet jezdců jejich vojska byl dvě stě miliónů - zaslechl jsem totiž jejich počet.
17A tak jsem ve vidění spatřil koně a ty, kteří na nich seděli. Měli ohnivě rudé, hyacintově modré a sírově žluté pancíře. Hlavy těch koní byly jako hlavy lvů a z jejich tlam vycházel oheň, dým a síra.
18Těmito třemi ranami, ohněm, dýmem a sírou, které vycházely z jejich tlam, byla pobita třetina lidí.
19Neboť jejich moc je v jejich tlamách a ocasech. Jejich ocasy jsou totiž podobné hadům s hlavami, jimiž škodí.
20Ostatní lidé, kteří nebyli zabiti těmito ranami, však nečinili pokání ze skutků svých rukou, aby se přestali klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, z kamene i ze dřeva, které nemohou vidět ani slyšet ani chodit.
21Nečinili také pokání ze svých vražd ani ze svého čarodějnictví, ze svého smilstva, ani ze svých krádeží.
