Marek 5:20-42

²⁰I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.

²¹A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.

²²A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,

²³A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.

²⁴I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.

²⁵(Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,

²⁶A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,

²⁷Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.

²⁸Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.

²⁹A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.

³⁰A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?

³¹I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?

³²I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.

³³Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.

³⁴On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)

³⁵A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?

³⁶Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.

³⁷I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.

³⁸I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.

³⁹I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.

⁴⁰I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.

⁴¹A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.

⁴²A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.