Lukáš 6:2-32 in Czech

² Tehdy někteří z farizeů řekli jim: Proč to činíte, čehož nesluší činiti v svátky?

³ I odpověděv Ježíš, řekl jim: Což jste ani toho nečtli, co jest učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?

⁴ Kterak všel do domu Božího, a chleby posvátné vzal a jedl, a dal i těm, kteříž s ním byli, jichžto nenáleží jísti než toliko samým kněžím?

⁵ I řekl jim: Že jest Syn člověka pánem také i dne svátečního.

⁶ Stalo se pak i v jiný den sváteční, že všel do školy Ježíš, a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá.

⁷ I šetřili ho zákoníci a farizeové, bude-li v sobotu uzdravovati, aby nalezli, čím by jej obžalovali.

⁸ Ale on znal přemyšlování jich. I dí člověku, kterýž měl ruku uschlou: Vstaň, a stůj v prostředku. A on vstav, i stál.

⁹ Tedy řekl k nim Ježíš: Otíži se vás na jednu věc: Sluší-li v sobotu dobře činiti? duši zachovati, čili zatratiti?

¹⁰ A pohleděv na ně na všecky vůkol, dí člověku: Vztáhni ruku svou. A on učinil tak. I navrácena jest k zdraví ruka jeho a byla jako druhá.

¹¹ Oni pak naplněni jsou hněvivou nemoudrostí, a rozmlouvali mezi sebou, co by učiniti měli Ježíšovi.

¹² I stalo se v těch dnech, vyšel Ježíš na horu k modlení. I byl tam přes noc na modlitbě Boží.

¹³ A když byl den, povolal učedlníků svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval.

¹⁴ (Šimona, kterémuž také dal jméno Petr, a Ondřeje bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje,

¹⁵ Matouše a Tomáše, Jakuba syna Alfeova, a Šimona, kterýž slove Zelótes,

¹⁶ Judu bratra Jakubova, a Jidáše Iškariotského, kterýž pak byl zrádce.)

¹⁷ I sstoupiv s nimi s hory, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, jenž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli a uzdraveni byli od neduhů svých,

¹⁸ I kteříž trápeni byli od duchů nečistých. A byli uzdravováni.

¹⁹ A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z něho vycházela, a uzdravovala všecky.

²⁰ A on pozdvih očí svých na učedlníky, pravil: Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží.

²¹ Blahoslavení, kteříž nyní lačníte, nebo nasyceni budete. Blahoslavení, kteříž nyní plačete, nebo smáti se budete.

²² Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budou lidé, a když vás vyobcují, a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jakožto zlé, pro Syna člověka.

²³ Radujte se v ten den a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá jest v nebesích. Takť jsou zajisté činívali prorokům otcové jejich.

²⁴ Ale běda vám bohatým, nebo vy již máte potěšení své.

²⁵ Běda vám, kteříž jste nasyceni, nebo lačněti budete. Běda vám, kteříž se nyní smějete, nebo kvíliti a plakati budete.

²⁶ Běda vám, když by dobře o vás mluvili všickni lidé; nebo tak jsou činívali falešným prorokům otcové jejich.

²⁷ Ale vámť pravím, kteříž slyšíte: Milujte nepřátely vaše, dobře čiňte těm, kteříž vás nenávidí,

²⁸ Dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a modlte se za ty, kteříž vám bezpráví činí.

²⁹ A udeřil-li by tebe kdo v líce jedno, nasaď mu i druhého, a tomu, kterýž tobě odjímá plášť, také i sukně nebraň.

³⁰ Každému pak prosícímu tebe dej, a od toho, jenž béře tvé věci, zase nežádej.

³¹ A jakž chcete, aby vám lidé činili, i vy jim též podobně čiňte.

³² Nebo jestliže milujete ty, kteříž vás milují, jakou míti budete milost? Nebo i hříšníci milují ty, od nichž milováni bývají.

² Tehdy jim někteří z farizeů řekli: “Proč děláte, co se v sobotu dělat nesmí?”

³ Ježíš jim odpověděl: “Copak jste nečetli, co udělal David, když on i ti, kdo byli s ním, měli hlad?

⁴ Jak vešel do Božího domu a vzal posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, a jedl a dal i těm, kdo byli s ním?”

⁵ Řekl jim tedy: “Syn člověka je Pánem i nad sobotou.”

⁶ V jinou sobotu se pak stalo, že vešel do synagogy a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá.

⁷ Zákoníci a farizeové ho tedy sledovali, zda bude v sobotu uzdravovat, aby na něj našli nějakou žalobu.

⁸ On ale znal jejich myšlenky, a tak řekl tomu člověku s uschlou rukou: “Vstaň a postav se doprostřed.” A on vstal a postavil se tam.

⁹ Tehdy jim Ježíš řekl: “Zeptám se vás na jednu věc: Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo ho zničit?”

¹⁰ A když se po nich po všech rozhlédl, řekl tomu člověku: “Natáhni tu ruku.” A on to udělal a byla znovu zdravá jako ta druhá.

¹¹ Oni však byli naplněni zuřivostí a začali se spolu domlouvat, co by Ježíši udělali.

¹² V těch dnech se stalo, že vystoupil na horu, aby se modlil, a strávil celou noc v modlitbě k Bohu.

¹³ Když pak nastal den, zavolal své učedníky, vyvolil z nich dvanáct a nazval je apoštoly:

¹⁴ Šimona (kterému dal také jméno Petr) a jeho bratra Ondřeje, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje,

¹⁵ Matouše a Tomáše, Jakuba Alfeova a Šimona, zvaného Zélótes,

¹⁶ Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se potom stal zrádcem.

¹⁷ A když s nimi sestoupil, stanul na rovině, kde byl zástup jeho učedníků a veliké množství lidí z celého Judska i z Jeruzaléma a z přímořského Týru a Sidonu. Ti přišli, aby ho slyšeli a aby byli uzdraveni ze svých neduhů,

¹⁸ i ti, kteří byli trápeni nečistými duchy. A byli uzdravováni.

¹⁹ A všechen zástup se ho snažil dotknout, neboť z něj vycházela moc a uzdravovala všechny.

²⁰ Tehdy pozvedl oči na své učedníky a řekl: “Blaze vám chudým, neboť vám patří Boží království.

²¹ Blaze vám, kteří teď hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kteří teď pláčete, neboť se budete smát.

²² Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvůli Synu člověka.

²³ Radujte a veselte se v ten den, neboť hle, vaše odplata v nebi je veliká. Totéž přece dělali jejich otcové prorokům.

²⁴ Ale běda vám bohatým, neboť vy už máte své potěšení.

²⁵ Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se teď smějete, neboť budete truchlit a plakat.

²⁶ Běda vám, kdyby o vás dobře mluvili všichni lidé. Totéž přece dělali jejich otcové falešným prorokům.”

²⁷ “Ale vám, kteří slyšíte, říkám: Milujte své nepřátele! Konejte dobro těm, kdo vás nenávidí,

²⁸ žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají.

²⁹ Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav také druhou a tomu, kdo ti bere plášť, nebraň vzít i košili.

³⁰ Každému, kdo tě prosí, dávej a od toho, kdo si bere tvé věci, je nevyžaduj zpět.

³¹ A jak chcete, aby se lidé chovali k vám, stejně tak se chovejte i vy k nim.

³² Když totiž milujete ty, kdo milují vás, jaká je to zásluha? Vždyť i hříšníci milují ty, kteří milují je.