Lukáš 20:5-27 in Czech

⁵ Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?

⁶ Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.

⁷ I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.

⁸ I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.

⁹ I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.

¹⁰ A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.

¹¹ A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.

¹² I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.

¹³ Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.

¹⁴ Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.

¹⁵ A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?

¹⁶ Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.

¹⁷ A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.

¹⁸ Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.

¹⁹ I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.

²⁰ Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.

²¹ I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.

²² Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?

²³ Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?

²⁴ Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.

²⁵ On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.

²⁶ I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.

²⁷ Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,

⁵ Rozvažovali tedy o tom mezi sebou a říkali: “Kdybychom řekli, že z nebe, řekne nám: ‘Proč jste mu tedy neuvěřili?’

⁶ Ale když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.”

⁷ A tak odpověděli, že nevědí, odkud byl.

⁸ A Ježíš jim řekl: “Ani já vám tedy neřeknu, jakou mocí dělám tyto věci.”

⁹ Tehdy začal lidu vyprávět toto podobenství: “Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.

¹⁰ V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Ti vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou.

¹¹ Poslal tedy ještě jiného služebníka. Ale oni zbili a zohavili i toho a poslali ho pryč s prázdnou.

¹² Poslal tedy třetího, ale oni i toho zranili a vyhnali ven.

¹³ Tehdy pán té vinice řekl: ‘Co udělám? Pošlu svého milovaného syna. Snad když uvidí jeho, budou ho mít ve vážnosti.’

¹⁴ Když ho ale vinaři uviděli, domlouvali se mezi sebou a říkali: ‘Tohle je dědic. Pojďme, zabijme ho, aby to dědictví bylo naše.’

¹⁵ Pak ho vyhodili z vinice ven a zabili. Co jim tedy udělá pán té vinice?

¹⁶ Přijde a zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.” A když to uslyšeli, řekli: “To snad ne!”

¹⁷ On na ně ale pohlédl a řekl: “Co tedy znamená to, co je napsáno: ‘Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním kamenem klenby’?

¹⁸ Každý, kdo padne na ten kámen, bude roztříštěn, a na koho by padl, toho rozdrtí na prach.”

¹⁹ Velekněží a zákoníci se ho v tu chvíli chtěli zmocnit, ale zalekli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství řekl o nich.

²⁰ Sledovali ho tedy a poslali špehy, kteří se vydávali za spravedlivé, aby ho chytili za slovo a potom vydali vrchnosti a moci vladaře.

²¹ A ti se ho zeptali: “Mistře, víme, že správně mluvíš i učíš a nikomu nestraníš, ale pravdivě učíš Boží cestě.

²² Je správné, abychom dávali císaři daň, nebo ne?”

²³ Ježíš ale poznal jejich chytráctví a řekl jim: “Proč mě pokoušíte?

²⁴ Ukažte mi denár. Čí má obraz a nápis?” Odpověděli: “Císařův.”

²⁵ A on jim řekl: “Dejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.”

²⁶ A tak ho nemohli před lidmi chytit za slovo a v údivu nad jeho odpovědí zmlkli.

²⁷ Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají, že je vzkříšení) a zeptali se ho: