5Rozvažovali tedy o tom mezi sebou a říkali: “Kdybychom řekli, že z nebe, řekne nám: ‘Proč jste mu tedy neuvěřili?’
6Ale když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.”
7A tak odpověděli, že nevědí, odkud byl.
8A Ježíš jim řekl: “Ani já vám tedy neřeknu, jakou mocí dělám tyto věci.”
9Tehdy začal lidu vyprávět toto podobenství: “Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
10V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Ti vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou.
11Poslal tedy ještě jiného služebníka. Ale oni zbili a zohavili i toho a poslali ho pryč s prázdnou.
12Poslal tedy třetího, ale oni i toho zranili a vyhnali ven.
13Tehdy pán té vinice řekl: ‘Co udělám? Pošlu svého milovaného syna. Snad když uvidí jeho, budou ho mít ve vážnosti.’
14Když ho ale vinaři uviděli, domlouvali se mezi sebou a říkali: ‘Tohle je dědic. Pojďme, zabijme ho, aby to dědictví bylo naše.’
15Pak ho vyhodili z vinice ven a zabili. Co jim tedy udělá pán té vinice?
16Přijde a zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.” A když to uslyšeli, řekli: “To snad ne!”
17On na ně ale pohlédl a řekl: “Co tedy znamená to, co je napsáno: ‘Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním kamenem klenby’?
18Každý, kdo padne na ten kámen, bude roztříštěn, a na koho by padl, toho rozdrtí na prach.”
19Velekněží a zákoníci se ho v tu chvíli chtěli zmocnit, ale zalekli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství řekl o nich.
20Sledovali ho tedy a poslali špehy, kteří se vydávali za spravedlivé, aby ho chytili za slovo a potom vydali vrchnosti a moci vladaře.
21A ti se ho zeptali: “Mistře, víme, že správně mluvíš i učíš a nikomu nestraníš, ale pravdivě učíš Boží cestě.
22Je správné, abychom dávali císaři daň, nebo ne?”
23Ježíš ale poznal jejich chytráctví a řekl jim: “Proč mě pokoušíte?
24Ukažte mi denár. Čí má obraz a nápis?” Odpověděli: “Císařův.”
25A on jim řekl: “Dejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.”
26A tak ho nemohli před lidmi chytit za slovo a v údivu nad jeho odpovědí zmlkli.
27Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají, že je vzkříšení) a zeptali se ho:
Lukáš 20
Lukáš 20:5-27