1Nebuďte mnozí učiteli, bratři moji; víte, že budeme mít přísnější soud.
2Všichni přece v mnoha věcech selháváme. Jestliže někdo neselhává ve slově, je to dokonalý muž, schopný udržet na uzdě také celé tělo.
3Hle, koním dáváme do huby udidlo, aby nás poslouchali, a řídíme celé jejich tělo.
4Hle, i lodi, ačkoli jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, jsou řízeny nepatrným kormidlem, kamkoli se kormidelníkovi zachce.
5A tak i jazyk je malý úd, ale honosí se velikými věcmi. Hle, jak maličký oheň zapálí veliký les!
6I jazyk je oheň, svět nepravosti. Jazyk má mezi našimi údy takové postavení, že znečišťuje celé tělo a zapaluje běh naší přirozenosti, neboť je rozpalován peklem.
7Každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen lidským rodem,
8ale jazyk, to nezvládnutelné zlo plné smrtelného jedu, žádný člověk zkrotit nemůže.
9Jím dobrořečíme Bohu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě.
10Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být!
11Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou vodu?
12Může snad, bratři moji, fíkovník nést olivy nebo vinná réva fíky? Tak také žádný pramen nevydává slanou i sladkou vodu.
13Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať své skutky prokáže dobrým životem v moudré krotkosti.
14Máte-li však v srdcích hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě.
15To není moudrost přicházející shůry, ale pozemská, tělesná a ďábelská.
16Kde je totiž závist a svárlivost, tam je také nepokoj a veškerá špatnost.
17Ale ta moudrost, která je shůry, je především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká.
18Ovoce spravedlnosti se pak v pokoji rozsívá těm, kdo působí pokoj.
