1Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení rozptýlených v diaspoře.
2Považujte to jen za radost, bratři moji, když upadáte do různých zkoušek,
3víte přece, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost.
4Nechte však vytrvalost plně působit, abyste byli dokonalí a úplní a neměli žádný nedostatek.
5Jestliže se pak někomu z vás nedostává moudrosti, ať ji žádá od Boha, který štědře dává všem a nic nevyčítá, a bude mu dána.
6Ať však žádá ve víře a nijak nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je podobný mořské vlně, hnané a zmítané větrem.
7Ať se takový člověk nedomnívá, že od Pána něco dostane;
8takový muž má rozdvojenou mysl a je nestálý na všech svých cestách.
9Ať se bratr nízkého postavení chlubí ve svém povýšení
10a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy.
11Když vyjde slunce, svým žárem trávu usuší, její květ opadá a jeho půvabný vzhled pomine. Tak také zvadne boháč při všem svém počínání.
12Blaze muži, který snáší zkoušku, neboť až bude vyzkoušen, dostane korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.
13Nikdo, kdo je pokoušen, ať neříká: “Jsem pokoušen od Boha.” Bůh přece nemůže být pokoušen zlem a sám také nikoho nepokouší.
14Každý, kdo je pokoušen, je vlečen a váben svou vlastní žádostivostí.
15Potom, když žádostivost počne, porodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.
16Nemylte se, moji milovaní bratři!
17Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry a přichází od Otce světel, u něhož není žádná proměna a ani stín posunu.
18On nás zplodil slovem pravdy, neboť se tak rozhodl, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.
19Proto, moji milovaní bratři, ať je každý člověk pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu;
20neboť lidský hněv Boží spravedlnost nepůsobí.
21Odložte tedy všechnu špínu i přemíru špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.
22Buďte však vykonavatelé slova a nejen jeho posluchači, kteří klamou sami sebe.
23Vždyť je-li někdo posluchačem slova a ne jeho vykonavatelem, podobá se muži, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle;
24podíval se totiž na sebe a odešel a hned zapomněl, jaký byl.
25Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a zůstává v něm - kdo není zapomnětlivý posluchač, ale vykonavatel skutku - ten bude blažený v tom, co dělá.
26Má-li někdo z vás za to, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, ale klame své srdce, jeho náboženství je marné.
27Čisté a neposkvrněné náboženství před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat sám sebe neposkvrněného od světa.
