2Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
3Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
4Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
5Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
6Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
7Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
8Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
9Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
10Neříkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
11Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
12Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
13Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
14V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
15Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
16Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
17Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
18Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.