Skutky apoštolské 27:9-20 in Czech

⁹ Když pak drahný čas přešel, a již bylo nebezpečné plavení, (neb již byl i půst pominul,) napomínal jich Pavel,

¹⁰ Řka k nim: Muži, vidím, že s velikým ublížením a s mnohou škodou netoliko nákladu a lodí, ale i životů našich toto plavení bude.

¹¹ Ale setník více věřil správci lodí a marináři, nežli tomu, co Pavel pravil.

¹² A když nebylo tu příhodného přístavu, kdež by pobyli přes zimu, mnozí tak radili, aby se předce pustili odtud, zda by jak mohli, přijedouce do Fenicen, přes zimu tu pobýti na břehu Kréty, kterýž leží k větru nešpornímu a k větru více než západnímu.

¹³ A když počal vítr víti od poledne, majíce za to, že se budou umíněnou cestou držeti, i nahodilo se jim, že jeli blízko Kréty.

¹⁴ Po neveliké pak chvíli zdvihl se proti nim vítr bouřlivý půlnoční, kterýž slove Euroklydon.

¹⁵ A když lodí zachvácena byla a nemohla odolati proti větru, pustivše ji po větru, tak jsme se vezli.

¹⁶ A přiběhše pod jeden ostrov neveliký, kterýž slove Klauda, sotva jsme mohli obdržeti člun u bárky.

¹⁷ Kterýžto zdvihše, pomoci užívali, podpásavše bárku; a bojíce se, aby neuhodili na místo nebezpečné, spustivše člun, tak se plavili.

¹⁸ A když bouře vichrová námi velmi zmítala, na druhý den, což bylo v lodí nákladů, metali ven.

¹⁹ A třetí den i to nádobí bárce potřebné svýma rukama vyházeli jsme.

²⁰ A když ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní, a bouře vždy větší nastávala, již byla všecka naděje o vysvobození našem odjata.

⁹ Když pak uběhlo mnoho času a plavba již byla nebezpečná (protože už minul i Půst), Pavel jim domlouval:

¹⁰ “Muži, vidím, že tato plavba skončí neštěstím a velikou škodou nejen na lodi a nákladu, ale i na našich životech!”

¹¹ Ale setník více důvěřoval kormidelníkovi a majiteli lodi, než tomu, co říkal Pavel.

¹² A protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina radila, aby se odtud vyplulo, zda by nějak nemohli k přezimování dorazit do krétského přístavu Fénix, čelícího jihozápadnímu i severozápadnímu větru.

¹³ A když začal lehce vanout jižní vítr, zdálo se jim, že se mají držet svého předsevzetí, a tak zvedli kotvy a pluli těsně podél Kréty.

¹⁴ Zanedlouho však od ní udeřil bouřlivý vítr zvaný Euroklydon,

¹⁵ a když jím byla loď uchvácena a nemohla tomu větru odolat, nechali jsme se unášet.

¹⁶ Dostali jsme se pak do závětří jednoho ostrůvku zvaného Klauda, kde jsme stěží byli schopni ovládnout člun.

¹⁷ Když ho vytáhli na palubu, použili pomocných prostředků k podvázání lodi a ve strachu, aby nenarazili na syrtskou mělčinu, spustili plachtu a tak se nechali unášet.

¹⁸ A když námi bouře velice zmítala, začali druhého dne vyhazovat náklad.

¹⁹ A třetího dne jsme vlastníma rukama vyhodili vybavení lodi.

²⁰ Když se pak po mnoho dní neukazovalo slunce ani hvězdy a doléhala na nás nemalá bouře, ztrácela se nakonec všechna naděje, že se zachráníme.