Skutky apoštolské 23:5-31 in Czech

⁵ I řekl Pavel: Nevědělť jsem, bratří, byť nejvyšším knězem byl; psánoť jest zajisté: Knížeti lidu svého nebudeš zlořečiti.

⁶ A věda Pavel, že tu byla jedna strana saduceů a druhá farizeů, zvolal v radě: Muži bratří, já jsem farizeus, syn farizeův; pro naději a z mrtvých vstání já tuto k soudu stojím.

⁷ A když on to promluvil, stal se rozbroj mezi farizei a saducei, a rozdvojilo se množství.

⁸ Nebo saduceové tak praví, že není vzkříšení, ani anděla, ani ducha, ale farizeové obé to vyznávají.

⁹ I stal se křik veliký. A povstavše učitelé strany farizejské, zastávali ho, řkouce: Nic jsme zlého nenalezli na tomto člověku; protož buď že mluvil jemu duch neb anděl, nebojujme s Bohem.

¹⁰ A když veliký rozbroj vznikl, obávaje se hejtman, aby Pavel nebyl od nich roztrhán, rozkázal žoldnéřům sjíti dolů a vychvátiti ho z prostředku jejich a vésti do vojska.

¹¹ V druhou pak noc ukázav se jemu Pán, řekl: Budiž stálý, Pavle; nebo jakož jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčiti i v Římě.

¹² A když byl den, sšedše se někteří z Židů, zapřisáhli se s klatbou, řkouce, že nebudou jísti ani píti, až zabijí Pavla.

¹³ A bylo jich více než čtyřidceti, kteříž se byli tak spikli.

¹⁴ Kteřížto přistoupivše k předním kněžím a k starším, řekli: Prokletím prokleli jsme se, že neokusíme ničehož, dokudž nezabijeme Pavla.

¹⁵ Protož vy nyní dejte věděti hejtmanu, z jednostejného vší rady svolení, aby jej zítra k vám přivedl, jako byste něco jistšího chtěli zvěděti o jeho věcech; my pak, prve nežliť se k vám přiblíží, hotovi jsme jej zabíti.

¹⁶ Slyšev pak o těch úkladech, syn sestry Pavlovy odšel, a všel do vojska a pověděl Pavlovi.

¹⁷ Tedy zavolav Pavel k sobě jednoho z setníků, řekl: Doveď mládence tohoto k hejtmanu; neboť má jemu něco povědíti.

¹⁸ A on pojav jej, vedl k hejtmanu a řekl jemu: Vězeň Pavel zavolav mne, prosil, abych tohoto mládence přivedl k tobě, že by měl něco mluvit s tebou.

¹⁹ I vzav jej hejtman za ruku jeho, a odstoupiv s ním soukromí, otázal se ho: Co jest to, ješto mi máš oznámiti?

²⁰ Tedy on řekl: Že jsou Židé uložili prositi tebe, abys k nim zítra do rady uvedl Pavla, jako by něco jistšího chtěli vyzvěděti o něm.

²¹ Ale ty nepovoluj jim; neboť úklady činí jemu více než čtyřidceti mužů z nich, kteříž se zapřisáhli s klatbou, že nebudou ani jísti, ani píti, až jej zabijí. A jižť jsou hotovi, čekajíce na odpověd od tebe.

²² Tedy hejtman propustil toho mládence, přikázav: Abys žádnému nepravil, žes mi to oznámil.

²³ A zavolav dvou setníků, řekl jim: Připravte žoldnéřů dvě stě, aby šli až do Cesaree, a jezdců sedmdesáte, a drabantů dvě stě k třetí hodině na noc.

²⁴ I hovada přiveďte, aby vsadíce na ně Pavla, ve zdraví jej dovedli k Felixovi vladaři;

²⁵ Napsav jemu také i list v tento rozum:

²⁶ Klaudius Lyziáš výbornému vladaři Felixovi vzkazuje pozdravení.

²⁷ Muže tohoto javše Židé, hned zamordovati měli. Kteréhožto já, přispěv s houfem žoldnéřů, vydřel jsem, zvěděv, že jest Říman.

²⁸ A chtěje zvěděti, z čeho by jej vinili, uvedl jsem ho do rady jejich.

²⁹ I shledal jsem, že na něj žalují o nějaké otázky Zákona jejich a že nemá žádné viny, pro kterouž by byl hoden smrti neb vězení.

³⁰ A když mi povědíno o úkladech, kteréž jsou o něm skládali Židé, ihned jsem jej poslal k tobě, přikázav také i žalobníkům jeho, aby, což mají proti němu, oznámili před tebou. Měj se dobře.

³¹ Tedy žoldnéři, jakž jim poručeno bylo, pojavše Pavla, přivedli jej v noci do Antipatridy.

⁵ Pavel řekl: “Nevěděl jsem, bratři, že je to nejvyšší kněz. Je přece napsáno: ‘Vůdci svého lidu nebudeš zlořečit.’”

⁶ Když pak Pavel poznal, že ve veleradě je jedna strana saduceů a druhá farizeů, zvolal: “Bratři, já jsem farizeus, syn farizea; jsem souzen kvůli naději zmrtvýchvstání!”

⁷ A když to řekl, došlo mezi farizeji a saduceji k hádce a shromáždění se rozdělilo.

⁸ Saduceové totiž říkají, že není žádné vzkříšení ani anděl nebo duch, ale farizeové to obojí vyznávají.

⁹ Nastal tedy veliký křik a z farizejské strany povstali zákoníci a bojovali za něj se slovy: “Nic zlého jsme na tomto člověku nenašli; jestliže tedy k němu mluvil duch nebo anděl, nebojujme proti Bohu!”

¹⁰ A když nastal veliký rozbroj, poručil velitel vojákům (z obavy, aby Pavla neroztrhali), ať sejdou dolů, vytrhnou ho z jejich středu a odvedou do pevnosti.

¹¹ A příští noc se k němu postavil Pán a řekl: “Buď statečný, Pavle; protože tak jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, musíš svědčit i v Římě.”

¹² Když pak nastal den, srotili se někteří z Židů a zapřísáhli se, že nebudou jíst ani pít, dokud nezabijí Pavla.

¹³ A těch, kteří se takto spikli, bylo více než čtyřicet.

¹⁴ Ti přistoupili k velekněžím a starším a řekli: “Zavázali jsme se velikou přísahou, že neokusíme žádný pokrm, dokud nezabijeme Pavla.

¹⁵ Vy tedy nyní s veleradou dejte vědět veliteli, ať ho zítra přivede k vám, jako byste o něm chtěli zjistit něco přesnějšího. A my jsme připraveni zabít ho předtím, než se k vám přiblíží.”

¹⁶ O té léčce však uslyšel syn Pavlovy sestry. Přišel tedy, vešel do pevnosti a pověděl to Pavlovi.

¹⁷ Pavel tedy k sobě zavolal jednoho ze setníků a řekl: “Doveď tohoto mladíka k veliteli, protože mu má něco oznámit.”

¹⁸ On ho tedy vzal, odvedl k veliteli a řekl: “Vězeň Pavel mě zavolal a poprosil, abych k tobě přivedl tohoto mladíka, že ti má něco říci.”

¹⁹ Velitel ho tedy vzal za ruku, poodešel s ním stranou a ptal se: “Co mi to máš oznámit?”

²⁰ A on řekl: “Židé se dohodli, že tě požádají, abys zítra přivedl Pavla do velerady, jako by o něm chtěli zjistit něco přesnějšího.

²¹ Ale ty jim nevěř, protože na něj číhá více než čtyřicet z nich. Ti muži se zapřísáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí. Jsou už připraveni a čekají jen na zprávu od tebe!”

²² Velitel tedy toho mladíka propustil a přikázal mu: “Nikomu neříkej, že jsi mi to oznámil!”

²³ A když si zavolal určité dva setníky, řekl: “Připravte na třetí noční hodinu dvě stě vojáků k cestě do Cesareje, také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců.

²⁴ A přiveďte zvířata, aby na ně Pavla posadili a bezpečně ho dopravili k vladaři Felixovi.”

²⁵ Napsal také dopis tohoto znění:

²⁶ “Klaudius Lysiáš zdraví vznešeného vladaře Felixe.

²⁷ Tohoto muže Židé zajali a chtěli zabít. Když jsem se však dozvěděl, že je Říman, přišel jsem s vojskem a vytrhl jim ho.

²⁸ A protože jsem chtěl zjistit, z čeho jej obviňují, přivedl jsem ho do jejich velerady.

²⁹ Tehdy jsem shledal, že jej obviňují kvůli nějakým otázkám jejich Zákona, ale že nemá žádnou vinu zasluhující smrt nebo vězení.

³⁰ A když mi bylo oznámeno o úkladech, které tomu muži činili Židé, ihned jsem ho poslal k tobě a jeho žalobcům jsem přikázal, aby řekli před tebou, co proti němu mají. Buď zdráv.”

³¹ Vojáci tedy vzali Pavla, jak jim bylo nařízeno, a odvedli ho v noci do Antipatridy.