Marek 6:9-53 in Czech

⁹ Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní.

¹⁰ A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.

¹¹ A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu.

¹² Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili.

¹³ A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je.

¹⁴ A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho.

¹⁵ Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků.

¹⁶ To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal.

¹⁷ Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.

¹⁸ Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.

¹⁹ Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.

²⁰ Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.

²¹ A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,

²² A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.

²³ I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.

²⁴ Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.

²⁵ A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele.

²⁶ Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.

²⁷ I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu.

²⁸ A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své.

²⁹ To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.

³⁰ Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.

³¹ I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli.

³² I plavili se až na pusté místo soukromí.

³³ A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.

³⁴ Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.

³⁵ A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo,

³⁶ Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.

³⁷ On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?

³⁸ I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.

³⁹ I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.

⁴⁰ I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti.

⁴¹ A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky.

⁴² I jedli všickni, a nasyceni jsou.

⁴³ Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.

⁴⁴ A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů.

⁴⁵ A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.

⁴⁶ A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil.

⁴⁷ A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.

⁴⁸ A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.

⁴⁹ Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli.

⁵⁰ (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.

⁵¹ I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.

⁵² Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.

⁵³ A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.

⁹ ale aby měli obuté sandále a neoblékali si dvě košile.

¹⁰ Řekl jim také: “Kamkoli vejdete do domu, tam zůstaňte, dokud odtamtud nevyjdete.

¹¹ A kdekoli by vás nepřijali a neposlouchali by vás, vyjděte odtamtud a vyklepte prach ze svých nohou na svědectví proti nim. Amen, říkám vám, že Sodomě a Gomoře bude v soudný den lehčeji než tomu městu.”

¹² A tak vyšli a kázali, aby lidé činili pokání.

¹³ Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.

¹⁴ Tehdy o něm uslyšel i král Herodes (protože jeho jméno se stalo známým) a řekl: “Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky!”

¹⁵ Jiní však říkali: “Je to Eliáš” a jiní říkali: “Je to prorok jako jeden z těch dávných proroků.”

¹⁶ Když to však uslyšel Herodes, řekl: “To je ten Jan, kterého jsem sťal. Byl vzkříšen z mrtvých!”

¹⁷ Herodes totiž sám poslal, zatkl Jana a spoutal ho ve vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože se s ní oženil.

¹⁸ Jan totiž Herodovi říkal: “Není ti dovoleno mít manželku svého bratra!”

¹⁹ Herodias to tedy měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla.

²⁰ Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, mnoho věcí i dělal a poslouchal ho rád.

²¹ Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje.

²² Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho spoluhodovníkům a král té dívce řekl: “Pros mne, o cokoli chceš, a dám ti to.”

²³ A přísahal jí: “O cokoli bys mne poprosila, to ti dám, až do polovice svého království.”

²⁴ Odešla tedy a řekla své matce: “O co mám poprosit?” A ona řekla: “O hlavu Jana Křtitele.”

²⁵ Hned tedy se spěchem přišla ke králi a prosila ho: “Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele.”

²⁶ A král se velmi zarmoutil, ale kvůli svým přísahám a spoluhodovníkům ji nechtěl odmítnout.

²⁷ A tak ten král hned poslal kata a přikázal, aby přinesl Janovu hlavu. A ten odešel, sťal ho ve vězení

²⁸ a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta dívka ji dala své matce.

²⁹ Když to potom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pochovali je do hrobu.

³⁰ Potom se apoštolové sešli k Ježíši a oznámili mu všechno, co dělali i co učili.

³¹ Tehdy jim řekl: “Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.” Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.

³² Odpluli tedy o samotě lodí na pusté místo.

³³ Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky, předešli je a sešli se k němu.

³⁴ Když pak Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí a byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. Tehdy je začal učit mnoha věcem.

³⁵ A když už se připozdilo, přišli k němu jeho učedníci a řekli: “Tohle místo je pusté a už je moc hodin.

³⁶ Propusť je, ať odejdou do okolních statků a vesnic a nakoupí si chléb, protože nemají co jíst.”

³⁷ On jim ale odpověděl: “Vy jim dejte najíst.” Řekli mu: “Máme jít a nakoupit chléb za dvě stě denárů a dát jim najíst?”

³⁸ On jim řekl: “Kolik máte chlebů? Jděte a podívejte se.” Když to zjistili, řekli: “Pět, a dvě ryby.”

³⁹ Tehdy jim přikázal, aby všechny posadili po skupinách na zelené trávě.

⁴⁰ Rozložili se tedy v řadách po stu a po padesáti lidech.

⁴¹ Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a nalámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. A ty dvě ryby rozdělil všem.

⁴² A tak se všichni najedli a byli nasyceni.

⁴³ Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb.

⁴⁴ A těch, kteří ty chleby jedli, bylo kolem pěti tisíc mužů.

⁴⁵ Potom hned své učedníky přinutil, aby nastoupili na loď a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, než on rozpustí zástup.

⁴⁶ A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.

⁴⁷ Když pak nastal večer, byla loď uprostřed moře a on sám na zemi.

⁴⁸ A uviděl je, jak se úmorně plaví, protože jeli proti větru. Při čtvrté noční hlídce pak k nim přicházel pěšky po moři a chtěl je minout,

⁴⁹ ale oni, když ho uviděli, jak kráčí po moři, mysleli, že je to přízrak, a vykřikli strachy.

⁵⁰ Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. Ale on s nimi hned promluvil a řekl jim: “Vzmužte se, to jsem já! Nebojte se.”

⁵¹ A nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. A oni ještě daleko víc sami v sobě žasli a divili se.

⁵² Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů, protože jejich srdce bylo ztvrdlé.

⁵³ A když se přeplavili, přijeli do genezaretské země a přistáli.