Lukáš 8:39-54 in Czech

³⁹ Navrať se do domu svého, a vypravuj, kterak veliké věci učinil tobě Bůh. I odšel, po všem městě vypravuje, jak veliké věci učinil jemu Ježíš.

⁴⁰ Stalo se pak, když se navrátil Ježíš, že přijal jej zástup; nebo všickni očekávali ho.

⁴¹ A aj, přišel muž, kterémuž jméno bylo Jairus, a ten byl kníže školy Židovské. I padna k nohám Ježíšovým, prosil ho, aby všel do domu jeho.

⁴² Nebo měl dceru tu jedinou, kteréž bylo okolo dvanácti let, a ta umírala. A když šel, tiskl jej zástup.

⁴³ Tedy žena jedna, jenž nemoc svou trpěla od let dvanácti, (kterážto byla na lékaře vynaložila všecken statek, a od žádného nemohla uzdravena býti,)

⁴⁴ Přistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho, a hned přestala nemoc její.

⁴⁵ I řekl Ježíš: Kdo jest, jenž se mne dotekl? A když všickni zapírali, řekl Petr, a kteříž s ním byli: Mistře, zástupové tebe tisknou a tlačí, a ty pravíš: Kdo se mne dotekl?

⁴⁶ I řekl Ježíš: Dotekl se mne někdo, nebo poznal jsem já, že jest moc ode mne vyšla.

⁴⁷ A viduci žena, že by tajno nebylo, třesuci se, přistoupila a padla před ním, a pro kterou příčinu dotkla se ho, pověděla přede vším lidem, a kterak jest hned uzdravena.

⁴⁸ A on řekl jí: Dobré mysli buď, dcero, víra tvá tebe uzdravila. Jdiž u pokoji.

⁴⁹ A když on ještě mluvil, přišel jeden od knížete školy, řka jemu: Již umřela dcera tvá, nezaměstnávej Mistra.

⁵⁰ Ale Ježíš uslyšav to, odpověděl jemu: Nebojž se, věř toliko, a zdrávať bude.

⁵¹ A všed do domu, nedopustil s sebou vjíti žádnému než Petrovi a Jakubovi a Janovi, a otci a mateři té děvečky.

⁵² Plakali jí pak všickni a kvílili. A on řekl: Neplačtež. Neumřelať, ale spíť.

⁵³ I posmívali se jemu, vědouce, že jest umřela.

⁵⁴ On pak vyhnav ven všecky, a ujav ruku její, zavolal, řka: Děvečko, vstaň!

³⁹ “Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci pro tebe udělal Bůh.” On tedy odešel a rozhlašoval po celém městě, jak veliké věci pro něj Ježíš udělal.

⁴⁰ Když se pak Ježíš vrátil, stalo se, že ho přivítal zástup lidí, neboť ho všichni očekávali.

⁴¹ A vtom přišel muž jménem Jairus a ten byl představený synagogy. Padl Ježíši k nohám a prosil ho, aby vešel do jeho domu,

⁴² neboť měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. A tak šel a tiskly ho davy.

⁴³ A jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením a vynaložila všechno své živobytí na lékaře a žádný ji nemohl uzdravit,

⁴⁴ přistoupila zezadu, dotkla se cípu jeho roucha a její krvácení ihned přestalo.

⁴⁵ Ježíš tedy řekl: “Kdo se mě dotkl?” A když to všichni popírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním: “Mistře, davy se na tebe tisknou a tlačí a ty říkáš: ‘Kdo se mě dotkl?’”

⁴⁶ Ježíš ale řekl: “Někdo se mě dotkl, neboť jsem poznal, že ze mě vyšla moc.”

⁴⁷ A když ta žena poznala, že se neutajila, s rozechvěním přistoupila, padla před ním na zem a přede všemi lidmi mu pověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.

⁴⁸ A on jí řekl: “Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.”

⁴⁹ A když ještě mluvil, přišel někdo z domu představeného synagogy se slovy: “Tvá dcera umřela. Neobtěžuj mistra.”

⁵⁰ Když to však Ježíš uslyšel, odpověděl mu: “Neboj se, jenom věř a bude zachráněna.”

⁵¹ Když pak vešel do toho domu, nenechal se sebou vejít nikoho kromě Petra, Jakuba a Jana a otce a matky té dívky.

⁵² Všichni nad ní plakali a kvíleli, ale on řekl: “Neplačte. Neumřela, ale spí.”

⁵³ A tak se mu vysmívali, neboť věděli, že umřela.

⁵⁴ Ale on všechny vyhnal, vzal ji za ruku a zvolal: “Dívenko, vstaň!”