Lukáš 6:1-46 in Czech

¹ I stalo se v druhou sobotu, že šel Ježíš skrze obilí. I trhali učedlníci jeho klasy, a rukama vymínajíce, jedli.

² Tehdy někteří z farizeů řekli jim: Proč to činíte, čehož nesluší činiti v svátky?

³ I odpověděv Ježíš, řekl jim: Což jste ani toho nečtli, co jest učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?

⁴ Kterak všel do domu Božího, a chleby posvátné vzal a jedl, a dal i těm, kteříž s ním byli, jichžto nenáleží jísti než toliko samým kněžím?

⁵ I řekl jim: Že jest Syn člověka pánem také i dne svátečního.

⁶ Stalo se pak i v jiný den sváteční, že všel do školy Ježíš, a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá.

⁷ I šetřili ho zákoníci a farizeové, bude-li v sobotu uzdravovati, aby nalezli, čím by jej obžalovali.

⁸ Ale on znal přemyšlování jich. I dí člověku, kterýž měl ruku uschlou: Vstaň, a stůj v prostředku. A on vstav, i stál.

⁹ Tedy řekl k nim Ježíš: Otíži se vás na jednu věc: Sluší-li v sobotu dobře činiti? duši zachovati, čili zatratiti?

¹⁰ A pohleděv na ně na všecky vůkol, dí člověku: Vztáhni ruku svou. A on učinil tak. I navrácena jest k zdraví ruka jeho a byla jako druhá.

¹¹ Oni pak naplněni jsou hněvivou nemoudrostí, a rozmlouvali mezi sebou, co by učiniti měli Ježíšovi.

¹² I stalo se v těch dnech, vyšel Ježíš na horu k modlení. I byl tam přes noc na modlitbě Boží.

¹³ A když byl den, povolal učedlníků svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval.

¹⁴ (Šimona, kterémuž také dal jméno Petr, a Ondřeje bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje,

¹⁵ Matouše a Tomáše, Jakuba syna Alfeova, a Šimona, kterýž slove Zelótes,

¹⁶ Judu bratra Jakubova, a Jidáše Iškariotského, kterýž pak byl zrádce.)

¹⁷ I sstoupiv s nimi s hory, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, jenž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli a uzdraveni byli od neduhů svých,

¹⁸ I kteříž trápeni byli od duchů nečistých. A byli uzdravováni.

¹⁹ A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z něho vycházela, a uzdravovala všecky.

²⁰ A on pozdvih očí svých na učedlníky, pravil: Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží.

²¹ Blahoslavení, kteříž nyní lačníte, nebo nasyceni budete. Blahoslavení, kteříž nyní plačete, nebo smáti se budete.

²² Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budou lidé, a když vás vyobcují, a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jakožto zlé, pro Syna člověka.

²³ Radujte se v ten den a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá jest v nebesích. Takť jsou zajisté činívali prorokům otcové jejich.

²⁴ Ale běda vám bohatým, nebo vy již máte potěšení své.

²⁵ Běda vám, kteříž jste nasyceni, nebo lačněti budete. Běda vám, kteříž se nyní smějete, nebo kvíliti a plakati budete.

²⁶ Běda vám, když by dobře o vás mluvili všickni lidé; nebo tak jsou činívali falešným prorokům otcové jejich.

²⁷ Ale vámť pravím, kteříž slyšíte: Milujte nepřátely vaše, dobře čiňte těm, kteříž vás nenávidí,

²⁸ Dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a modlte se za ty, kteříž vám bezpráví činí.

²⁹ A udeřil-li by tebe kdo v líce jedno, nasaď mu i druhého, a tomu, kterýž tobě odjímá plášť, také i sukně nebraň.

³⁰ Každému pak prosícímu tebe dej, a od toho, jenž béře tvé věci, zase nežádej.

³¹ A jakž chcete, aby vám lidé činili, i vy jim též podobně čiňte.

³² Nebo jestliže milujete ty, kteříž vás milují, jakou míti budete milost? Nebo i hříšníci milují ty, od nichž milováni bývají.

³³ A budete-li dobře činiti těm, kteříž vám dobře činí, jakou máte milost? Však i hříšníci totéž činí.

³⁴ A budete-li půjčovati těm, od kterýchž se nadějete zase vzíti, jakou máte milost? Však i hříšníci hříšníkům půjčují, aby tolikéž zase vzali.

³⁵ Protož milujte nepřátely vaše, a dobře čiňte, a půjčujte, nic se odtud nenadějíce, a budeť odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevděčným a zlým.

³⁶ Protož buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest.

³⁷ Nesuďte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštějte, a budeť vám odpuštěno.

³⁸ Dávejte, a budeť vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, a natřesenou, a osutou dadíť v lůno vaše; touž zajisté měrou, kterouž měříte, bude vám odměřeno.

³⁹ Pověděl jim také i podobenství: Zdali může slepý slepého vésti? Zdaž oba do jámy neupadnou?

⁴⁰ Neníť učedlník nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho.

⁴¹ Což pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a břevna, kteréž jest v tvém vlastním oku, neznamenáš?

⁴² Aneb kterak můžeš říci bratru svému: Bratře, nechať vyvrhu mrvu z oka tvého, sám v oku svém břevna nevida? Pokrytče, vyvrz prve břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu, kteráž jest v oku bratra tvého.

⁴³ Neboť není ten strom dobrý, kterýž nese ovoce zlé, aniž jest strom zlý, kterýž nese ovoce dobré.

⁴⁴ Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; nebo nesbírají s trní fíků, ani s hloží sbírají hroznů.

⁴⁵ Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho.

⁴⁶ Co pak mi říkáte: Pane, Pane, a nečiníte, což pravím?

¹ Druhou sobotu se pak stalo, že procházel obilím a jeho učedníci trhali klasy, rukama je mnuli a jedli.

² Tehdy jim někteří z farizeů řekli: “Proč děláte, co se v sobotu dělat nesmí?”

³ Ježíš jim odpověděl: “Copak jste nečetli, co udělal David, když on i ti, kdo byli s ním, měli hlad?

⁴ Jak vešel do Božího domu a vzal posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, a jedl a dal i těm, kdo byli s ním?”

⁵ Řekl jim tedy: “Syn člověka je Pánem i nad sobotou.”

⁶ V jinou sobotu se pak stalo, že vešel do synagogy a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá.

⁷ Zákoníci a farizeové ho tedy sledovali, zda bude v sobotu uzdravovat, aby na něj našli nějakou žalobu.

⁸ On ale znal jejich myšlenky, a tak řekl tomu člověku s uschlou rukou: “Vstaň a postav se doprostřed.” A on vstal a postavil se tam.

⁹ Tehdy jim Ježíš řekl: “Zeptám se vás na jednu věc: Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo ho zničit?”

¹⁰ A když se po nich po všech rozhlédl, řekl tomu člověku: “Natáhni tu ruku.” A on to udělal a byla znovu zdravá jako ta druhá.

¹¹ Oni však byli naplněni zuřivostí a začali se spolu domlouvat, co by Ježíši udělali.

¹² V těch dnech se stalo, že vystoupil na horu, aby se modlil, a strávil celou noc v modlitbě k Bohu.

¹³ Když pak nastal den, zavolal své učedníky, vyvolil z nich dvanáct a nazval je apoštoly:

¹⁴ Šimona (kterému dal také jméno Petr) a jeho bratra Ondřeje, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje,

¹⁵ Matouše a Tomáše, Jakuba Alfeova a Šimona, zvaného Zélótes,

¹⁶ Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se potom stal zrádcem.

¹⁷ A když s nimi sestoupil, stanul na rovině, kde byl zástup jeho učedníků a veliké množství lidí z celého Judska i z Jeruzaléma a z přímořského Týru a Sidonu. Ti přišli, aby ho slyšeli a aby byli uzdraveni ze svých neduhů,

¹⁸ i ti, kteří byli trápeni nečistými duchy. A byli uzdravováni.

¹⁹ A všechen zástup se ho snažil dotknout, neboť z něj vycházela moc a uzdravovala všechny.

²⁰ Tehdy pozvedl oči na své učedníky a řekl: “Blaze vám chudým, neboť vám patří Boží království.

²¹ Blaze vám, kteří teď hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kteří teď pláčete, neboť se budete smát.

²² Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvůli Synu člověka.

²³ Radujte a veselte se v ten den, neboť hle, vaše odplata v nebi je veliká. Totéž přece dělali jejich otcové prorokům.

²⁴ Ale běda vám bohatým, neboť vy už máte své potěšení.

²⁵ Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se teď smějete, neboť budete truchlit a plakat.

²⁶ Běda vám, kdyby o vás dobře mluvili všichni lidé. Totéž přece dělali jejich otcové falešným prorokům.”

²⁷ “Ale vám, kteří slyšíte, říkám: Milujte své nepřátele! Konejte dobro těm, kdo vás nenávidí,

²⁸ žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají.

²⁹ Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav také druhou a tomu, kdo ti bere plášť, nebraň vzít i košili.

³⁰ Každému, kdo tě prosí, dávej a od toho, kdo si bere tvé věci, je nevyžaduj zpět.

³¹ A jak chcete, aby se lidé chovali k vám, stejně tak se chovejte i vy k nim.

³² Když totiž milujete ty, kdo milují vás, jaká je to zásluha? Vždyť i hříšníci milují ty, kteří milují je.

³³ A kdybyste se chovali dobře k těm, kteří se chovají dobře k vám, jaká je to zásluha? Vždyť i hříšníci dělají totéž.

³⁴ A kdybyste půjčovali těm, od kterých máte naději to zase dostat, jaká je to zásluha? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby totéž zase dostali.

³⁵ Vy však milujte své nepřátele a konejte dobro; půjčujte a neočekávejte nic nazpět. Tehdy bude vaše odplata veliká a budete synové Nejvyššího, neboť on je laskavý i k nevděčným a zlým.

³⁶ Buďte tedy milosrdní, jako je milosrdný i váš Otec.”

³⁷ “Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno.

³⁸ Dávejte a bude vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, natřesenou a přetékající dají do vašeho klína. Jakou mírou totiž měříte, takovou vám bude zase odměřeno.”

³⁹ Potom jim řekl toto podobenství: “Může snad slepý vést slepého? Nespadnou pak oba do jámy?

⁴⁰ Není učedník nad svého mistra, ale každý, kdo je dokonale vyučen, bude jako jeho mistr.

⁴¹ Proč tedy vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš?

⁴² A jak můžeš říci svému bratru: ‘Bratře, nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,’ když sám nevidíš trám ve svém oku? Pokrytče, vytáhni nejdříve trám ze svého oka a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku, která je v oku tvého bratra.”

⁴³ Není totiž dobrý strom, který nese špatné ovoce, ani špatný strom, který nese dobré ovoce.

⁴⁴ Každý strom se přece pozná po svém vlastním ovoci: z trní se nesbírají fíky a z bodláčí se nesklízejí hrozny.

⁴⁵ Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu svého srdce to zlé. Jeho ústa totiž mluví z hojnosti srdce.”

⁴⁶ “Proč mi však říkáte: ‘Pane, Pane,’ a neděláte, co říkám?