Lukáš 2:13-44

¹³A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích:

¹⁴Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.

¹⁵I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti lidé, totiž pastýři, řekli vespolek: Pojďme až do Betléma a vizme tu věc, jenž se stala, o níž Pán oznámil nám.

¹⁶I přišli, chvátajíce, a nalezli Mariji a Jozefa, a nemluvňátko ležící v jeslech.

¹⁷A viděvše, rozhlašovali to, což jim povědíno bylo o tom dítěti.

¹⁸I divili se všickni, kteříž slyšeli o tom, což bylo mluveno od pastýřů k nim.

¹⁹Ale Maria zachovávala všecka slova tato, skládajici je v srdci svém.

²⁰I navrátili se pastýři, velebíce a chválíce Boha ze všeho, což slyšeli a viděli, tak jakž bylo povědíno jim.

²¹A když se naplnilo dní osm, aby obřezáno bylo dítě, nazváno jest jméno jeho Ježíš, kterýmž bylo nazváno od anděla, prve než se v životě počalo.

²²A když se naplnili dnové očišťování Marie podle Zákona Mojžíšova, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili přede Pánem,

²³(Jakož psáno jest v Zákoně Páně, že každý pacholík, otvíraje život, svatý Pánu slouti bude,)

²⁴A aby dali obět, jakož povědíno jest v Zákoně Páně, dvě hrdličky anebo dvé holoubátek.

²⁵A aj, člověk jeden byl v Jeruzalémě, jemuž jméno Simeon. A člověk ten byl spravedlivý a nábožný, očekávající potěšení Izraelského, a Duch svatý byl v něm.

²⁶A bylo jemu zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrti, až by prve uzřel Krista Páně.

²⁷Ten přišel, ponuknut jsa od Ducha Páně, do chrámu. A když uvodili dítě Ježíše rodičové, aby učinili podle obyčeje Zákona za něj,

²⁸Tedy on vzal jej na lokty své, i chválil Boha a řekl:

²⁹Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podle slova svého v pokoji.

³⁰Neboť jsou viděly oči mé spasení tvé,

³¹Kteréž jsi připravil před obličejem všech lidí,

³²Světlo k zjevení národům a slávu lidu tvého Izraelského.

³³Otec pak a matka jeho divili se těm věcem, kteréž praveny byly o něm.

³⁴I požehnal jim Simeon, a řekl k Mariji, matce jeho: Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémužto bude odpíráno,

³⁵(A tvou vlastní duši pronikne meč,) aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení.

³⁶Byla také Anna prorokyně, dcera Fanuelova z pokolení Aser. Ta se byla zstarala ve dnech mnohých, a živa byla s mužem svým sedm let od panenství svého.

³⁷A ta vdova byla, mající let okolo osmdesáti a čtyř, kteráž nevycházela z chrámu, posty a modlitbami sloužeci Bohu dnem i nocí.

³⁸A ta v touž hodinu přišedši, chválila Pána, a mluvila o něm všechněm, kteříž čekali vykoupení v Jeruzalémě.

³⁹Oni pak, jakž vykonali všecko podle Zákona Páně, vrátili se do Galilee, do města svého Nazaréta.

⁴⁰Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm.

⁴¹I chodívali rodičové jeho každého roku do Jeruzaléma na den slavný velikonoční.

⁴²A když byl ve dvanácti letech, a oni vstupovali do Jeruzaléma, podle obyčeje toho dne svátečního,

⁴³A když vykonali dni, a již se navracovali, zůstalo dítě Ježíš v Jeruzalémě, a nevěděli o tom Jozef a matka jeho.

⁴⁴Domnívajíce se pak o něm, že by byl v zástupu, ušli den cesty. I hledali ho mezi příbuznými a známými.