Lukáš 24:11-52 in Czech

¹¹ Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.

¹² Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.

¹³ A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.

¹⁴ A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.

¹⁵ I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.

¹⁶ Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.

¹⁷ I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?

¹⁸ A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?

¹⁹ Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,

²⁰ A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.

²¹ My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.

²² Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,

²³ A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.

²⁴ I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.

²⁵ Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.

²⁶ Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?

²⁷ A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.

²⁸ A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.

²⁹ Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.

³⁰ I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.

³¹ I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.

³² I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?

³³ A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,

³⁴ Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.

³⁵ I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.

³⁶ A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.

³⁷ Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.

³⁸ I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?

³⁹ Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.

⁴⁰ A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.

⁴¹ Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?

⁴² A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.

⁴³ A vzav to, pojedl před nimi,

⁴⁴ A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.

⁴⁵ Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.

⁴⁶ A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,

⁴⁷ A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.

⁴⁸ Vy jste pak svědkové toho.

⁴⁹ A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.

⁵⁰ I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.

⁵¹ I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.

⁵² A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.

¹¹ Oni ale měli jejich slova za tlachání a nevěřili jim.

¹² Petr však vstal a běžel k hrobu, a když se naklonil dovnitř, spatřil plátna, ležící sama. Odešel tedy a sám pro sebe se divil, co se stalo.

¹³ A hle, dva z nich šli toho dne do vesnice jménem Emauzy, která byla vzdálená šedesát honů od Jeruzaléma,

¹⁴ a hovořili spolu o tom všem, co se přihodilo.

¹⁵ A když takto hovořili a uvažovali, stalo se, že sám Ježíš se přiblížil a šel s nimi.

¹⁶ Ale jejich oči byly drženy, aby ho nepoznali.

¹⁷ Řekl jim tedy: “Co je to za věci, o kterých spolu cestou rozmlouváte a jste smutní?”

¹⁸ Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: “Ty jsi jediný cizinec v Jeruzalémě, že ses nedozvěděl o tom, co se tam v těchto dnech stalo?”

¹⁹ A on jim řekl: “O čem?” Řekli mu tedy: “O Ježíši Nazaretském, který byl prorok, muž mocný ve skutku i slovu před Bohem i přede vším lidem;

²⁰ jak ho velekněží a naši představení vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.

²¹ My jsme však doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. A k tomu všemu je to dnes už třetí den, co se to stalo.

²² Ale i některé z našich žen nás ohromily. Byly ráno u hrobu,

²³ a když nenašly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že žije.

²⁴ Někteří z našich tedy šli ke hrobu a našli všechno tak, jak řekly ženy, ale jeho neviděli.”

²⁵ On jim tedy řekl: “nechápaví a srdcem pomalí věřit všemu tomu, co mluvili proroci!

²⁶ Copak Kristus nemusel vytrpět tyto věci a vejít do své slávy?”

²⁷ A počínaje od Mojžíše a všech proroků vykládal jim ve všech Písmech, co bylo o něm.

²⁸ Tehdy se přiblížili k vesnici, do které šli, a on naznačil, že půjde dál.

²⁹ Oni však na něj naléhali: “Zůstaň s námi, vždyť se už připozdívá a den se nachýlil.” A tak šel dovnitř, aby s nimi zůstal.

³⁰ A když s nimi byl za stolem, stalo se, že vzal chléb, požehnal, rozlomil ho a podával jim.

³¹ Tehdy se jejich oči otevřely a poznali ho, ale on zmizel jejich očím.

³² Tehdy řekli jeden druhému: “Copak v nás naše srdce nehořelo, když k nám mluvil po cestě a otvíral nám Písma?”

³³ V tu chvíli tedy vstali a vrátili se do Jeruzaléma a našli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi,

³⁴ jak říkají: “Pán byl opravdu vzkříšen a ukázal se Šimonovi!”

³⁵ A oni vyprávěli, co se stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.

³⁶ A když o tom mluvili, postavil se uprostřed nich sám Ježíš a řekl jim: “Pokoj vám.”

³⁷ Ale oni se vyděsili a ve strachu se domnívali, že vidí ducha.

³⁸ Řekl jim tedy: “Proč jste rozrušeni? A proč ve vašich srdcích povstávají pochybnosti?

³⁹ Pohleďte na mé ruce a mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mě a podívejte se: duch přece nemá maso a kosti, jako vidíte, že já mám.”

⁴⁰ A když to řekl, ukázal jim ruce i nohy.

⁴¹ Když ale ještě pro radost nemohli uvěřit a divili se, řekl jim: “Máte tu něco k jídlu?”

⁴² Podali mu tedy kus pečené ryby a plást medu.

⁴³ A on si vzal a pojedl před nimi.

⁴⁴ Tehdy jim řekl: “Toto jsou slova, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a v Žalmech.”

⁴⁵ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmům,

⁴⁶ a řekl jim: “Tak je to napsáno a tak musel Kristus trpět a třetího dne vstát z mrtvých

⁴⁷ a v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům počínaje od Jeruzaléma.

⁴⁸ A vy jste toho svědkové.

⁴⁹ A hle, já na vás pošlu zaslíbení svého Otce. Vy však zůstaňte ve městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.”

⁵⁰ Potom je odvedl ven, až k Betanii. Tam zvedl ruce a požehnal jim.

⁵¹ A zatímco jim žehnal, stalo se, že se od nich vzdaloval a byl nesen vzhůru do nebe.

⁵² A když se mu poklonili, vrátili se s velikou radostí do Jeruzaléma