Lukáš 24:11-52

¹¹Oni ale měli jejich slova za tlachání a nevěřili jim.

¹²Petr však vstal a běžel k hrobu, a když se naklonil dovnitř, spatřil plátna, ležící sama. Odešel tedy a sám pro sebe se divil, co se stalo.

¹³A hle, dva z nich šli toho dne do vesnice jménem Emauzy, která byla vzdálená šedesát honů od Jeruzaléma,

¹⁴a hovořili spolu o tom všem, co se přihodilo.

¹⁵A když takto hovořili a uvažovali, stalo se, že sám Ježíš se přiblížil a šel s nimi.

¹⁶Ale jejich oči byly drženy, aby ho nepoznali.

¹⁷Řekl jim tedy: “Co je to za věci, o kterých spolu cestou rozmlouváte a jste smutní?”

¹⁸Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: “Ty jsi jediný cizinec v Jeruzalémě, že ses nedozvěděl o tom, co se tam v těchto dnech stalo?”

¹⁹A on jim řekl: “O čem?” Řekli mu tedy: “O Ježíši Nazaretském, který byl prorok, muž mocný ve skutku i slovu před Bohem i přede vším lidem;

²⁰jak ho velekněží a naši představení vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.

²¹My jsme však doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. A k tomu všemu je to dnes už třetí den, co se to stalo.

²²Ale i některé z našich žen nás ohromily. Byly ráno u hrobu,

²³a když nenašly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že žije.

²⁴Někteří z našich tedy šli ke hrobu a našli všechno tak, jak řekly ženy, ale jeho neviděli.”

²⁵On jim tedy řekl: “nechápaví a srdcem pomalí věřit všemu tomu, co mluvili proroci!

²⁶Copak Kristus nemusel vytrpět tyto věci a vejít do své slávy?”

²⁷A počínaje od Mojžíše a všech proroků vykládal jim ve všech Písmech, co bylo o něm.

²⁸Tehdy se přiblížili k vesnici, do které šli, a on naznačil, že půjde dál.

²⁹Oni však na něj naléhali: “Zůstaň s námi, vždyť se už připozdívá a den se nachýlil.” A tak šel dovnitř, aby s nimi zůstal.

³⁰A když s nimi byl za stolem, stalo se, že vzal chléb, požehnal, rozlomil ho a podával jim.

³¹Tehdy se jejich oči otevřely a poznali ho, ale on zmizel jejich očím.

³²Tehdy řekli jeden druhému: “Copak v nás naše srdce nehořelo, když k nám mluvil po cestě a otvíral nám Písma?”

³³V tu chvíli tedy vstali a vrátili se do Jeruzaléma a našli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi,

³⁴jak říkají: “Pán byl opravdu vzkříšen a ukázal se Šimonovi!”

³⁵A oni vyprávěli, co se stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.

³⁶A když o tom mluvili, postavil se uprostřed nich sám Ježíš a řekl jim: “Pokoj vám.”

³⁷Ale oni se vyděsili a ve strachu se domnívali, že vidí ducha.

³⁸Řekl jim tedy: “Proč jste rozrušeni? A proč ve vašich srdcích povstávají pochybnosti?

³⁹Pohleďte na mé ruce a mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mě a podívejte se: duch přece nemá maso a kosti, jako vidíte, že já mám.”

⁴⁰A když to řekl, ukázal jim ruce i nohy.

⁴¹Když ale ještě pro radost nemohli uvěřit a divili se, řekl jim: “Máte tu něco k jídlu?”

⁴²Podali mu tedy kus pečené ryby a plást medu.

⁴³A on si vzal a pojedl před nimi.

⁴⁴Tehdy jim řekl: “Toto jsou slova, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a v Žalmech.”

⁴⁵Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmům,

⁴⁶a řekl jim: “Tak je to napsáno a tak musel Kristus trpět a třetího dne vstát z mrtvých

⁴⁷a v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům počínaje od Jeruzaléma.

⁴⁸A vy jste toho svědkové.

⁴⁹A hle, já na vás pošlu zaslíbení svého Otce. Vy však zůstaňte ve městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.”

⁵⁰Potom je odvedl ven, až k Betanii. Tam zvedl ruce a požehnal jim.

⁵¹A zatímco jim žehnal, stalo se, že se od nich vzdaloval a byl nesen vzhůru do nebe.

⁵²A když se mu poklonili, vrátili se s velikou radostí do Jeruzaléma