Lukáš 20:13-44 in Czech

¹³ Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.

¹⁴ Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.

¹⁵ A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?

¹⁶ Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.

¹⁷ A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.

¹⁸ Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.

¹⁹ I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.

²⁰ Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.

²¹ I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.

²² Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?

²³ Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?

²⁴ Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.

²⁵ On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.

²⁶ I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.

²⁷ Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,

²⁸ Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.

²⁹ I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.

³⁰ I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.

³¹ A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.

³² Nejposléze po všech umřela i žena.

³³ Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?

³⁴ A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.

³⁵ Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.

³⁶ Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.

³⁷ A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.

³⁸ Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.

³⁹ Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.

⁴⁰ I neodvážili se jeho na nic více tázati.

⁴¹ On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?

⁴² A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,

⁴³ Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.

⁴⁴ Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?

¹³ Tehdy pán té vinice řekl: ‘Co udělám? Pošlu svého milovaného syna. Snad když uvidí jeho, budou ho mít ve vážnosti.’

¹⁴ Když ho ale vinaři uviděli, domlouvali se mezi sebou a říkali: ‘Tohle je dědic. Pojďme, zabijme ho, aby to dědictví bylo naše.’

¹⁵ Pak ho vyhodili z vinice ven a zabili. Co jim tedy udělá pán té vinice?

¹⁶ Přijde a zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.” A když to uslyšeli, řekli: “To snad ne!”

¹⁷ On na ně ale pohlédl a řekl: “Co tedy znamená to, co je napsáno: ‘Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním kamenem klenby’?

¹⁸ Každý, kdo padne na ten kámen, bude roztříštěn, a na koho by padl, toho rozdrtí na prach.”

¹⁹ Velekněží a zákoníci se ho v tu chvíli chtěli zmocnit, ale zalekli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství řekl o nich.

²⁰ Sledovali ho tedy a poslali špehy, kteří se vydávali za spravedlivé, aby ho chytili za slovo a potom vydali vrchnosti a moci vladaře.

²¹ A ti se ho zeptali: “Mistře, víme, že správně mluvíš i učíš a nikomu nestraníš, ale pravdivě učíš Boží cestě.

²² Je správné, abychom dávali císaři daň, nebo ne?”

²³ Ježíš ale poznal jejich chytráctví a řekl jim: “Proč mě pokoušíte?

²⁴ Ukažte mi denár. Čí má obraz a nápis?” Odpověděli: “Císařův.”

²⁵ A on jim řekl: “Dejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.”

²⁶ A tak ho nemohli před lidmi chytit za slovo a v údivu nad jeho odpovědí zmlkli.

²⁷ Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají, že je vzkříšení) a zeptali se ho:

²⁸ “Mistře, Mojžíš nám napsal: ‘Kdyby zemřel něčí bratr, který měl manželku, a zemřel by bezdětný, ať si tu ženu vezme jeho bratr a vzbudí svému bratru potomka.’

²⁹ Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný.

³⁰ A tak si tu ženu vzal druhý a i ten zemřel bezdětný.

³¹ Potom si ji vzal třetí a stejně tak i všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.

³² Poslední ze všech pak zemřela i ta žena.

³³ Kterého z nich tedy bude manželkou při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!”

³⁴ Ježíš jim však odpověděl: “Synové tohoto věku se žení a vdávají.

³⁵ Ale ti, kteří jsou hodni dosáhnout onoho věku a vzkříšení z mrtvých, se nebudou ženit ani vdávat.

³⁶ Nebudou už totiž ani moci zemřít, neboť jsou rovni andělům. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.

³⁷ A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš u toho keře, když Pána nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba.

³⁸ Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť jemu jsou živi všichni.”

³⁹ Někteří ze zákoníků tedy odpověděli: “Mistře, to jsi řekl dobře.”

⁴⁰ A už se ho neodvažovali na nic ptát.

⁴¹ Potom jim řekl: “Jak mohou říkat, že Kristus je Davidův syn?

⁴² Sám David říká v knize Žalmů: ‘Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,

⁴³ dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.’

⁴⁴ David ho tedy nazývá Pánem. Jak to potom může být jeho syn?”