Lukáš 1:20-63 in Czech

²⁰ A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.

²¹ Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.

²² Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.

²³ I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.

²⁴ A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:

²⁵ Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.

²⁶ V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,

²⁷ Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.

²⁸ I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.

²⁹ Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.

³⁰ I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.

³¹ A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.

³² Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.

³³ A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.

³⁴ I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?

³⁵ A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.

³⁶ A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.

³⁷ Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.

³⁸ I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.

³⁹ Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.

⁴⁰ I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.

⁴¹ I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.

⁴² I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.

⁴³ A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?

⁴⁴ Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.

⁴⁵ A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.

⁴⁶ Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,

⁴⁷ A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,

⁴⁸ Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.

⁴⁹ Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,

⁵⁰ A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.

⁵¹ Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.

⁵² Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.

⁵³ Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.

⁵⁴ Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své

⁵⁵ (Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.

⁵⁶ I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.

⁵⁷ Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.

⁵⁸ A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.

⁵⁹ Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.

⁶⁰ Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.

⁶¹ I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.

⁶² I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.

⁶³ A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.

²⁰ A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svém čase naplní.”

²¹ A lidé venku čekali na Zachariáše a divili se, že se tak zdržuje v chrámu.

²² Když pak vyšel, nemohl k nim promluvit. A tak poznali, že v chrámu spatřil vidění, neboť se s nimi dorozumíval posunky a zůstával němý.

²³ Stalo se pak, že po naplnění dnů své služby odešel do svého domu.

²⁴ Jeho manželka Alžběta po těch dnech počala a tajila se s tím pět měsíců se slovy:

²⁵ “Takto se ke mně zachoval Pán ve dnech, kdy na mě pohlédl a zbavil mě pohany mezi lidmi.”

²⁶ V šestém měsíci pak byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města jménem Nazaret

²⁷ k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. A jméno té panny bylo Marie.

²⁸ A když k ní přišel, řekl: “Zdravím tě, milostí obdařená, Pán s tebou! Jsi požehnaná mezi ženami!”

²⁹ Ale když ho spatřila, byla z jeho slov rozrušena a přemýšlela, co to bylo za pozdrav.

³⁰ Anděl jí tedy řekl: “Neboj se, Marie, vždyť jsi u Boha nalezla milost.

³¹ Hle, počneš v lůnu a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

³² Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího a Pán, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida.

³³ Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho království nebude mít konce.

³⁴ Marie však řekla andělu: “Jak se to stane, když dosud nepoznávám muže?”

³⁵ Anděl jí odpověděl: “Sestoupí na tebe Duch Svatý a zastíní tě moc Nejvyššího; proto také to svaté, co se z tebe narodí, bude nazýváno Syn Boží.

³⁶ A pohleď, tvá příbuzná Alžběta, o které říkali, že je neplodná, ta také počala syna, i ve svém stáří - a je v šestém měsíci,

³⁷ neboť u Boha nebude nemožné žádné slovo.”

³⁸ Tehdy Marie řekla: “Pohleď, jsem služebnice Pána. Ať se mi stane podle tvého slova!” A anděl od ní odešel.

³⁹ V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova.

⁴⁰ Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.

⁴¹ A jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, stalo se, že děťátko v jejím lůnu poskočilo a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým.

⁴² Tehdy hlasitě zvolala: “Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!

⁴³ Ale proč je mi dáno, že matka mého Pána přišla ke mně?

⁴⁴ Vždyť jakmile vešel zvuk tvého pozdravu do mých uší, poskočilo děťátko v mém lůnu radostí.

⁴⁵ A blaze té, která uvěřila, neboť se naplní to, co jí bylo řečeno od Pána.”

⁴⁶ Tehdy Marie řekla: “Má duše velebí Pána

⁴⁷ a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,

⁴⁸ neboť pohlédl na ponížení své služebnice. Hle, od nynějška mne budou blahoslavit všechna pokolení,

⁴⁹ neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný, jehož jméno je svaté

⁵⁰ a jehož milosrdenství k těm, kteří se ho bojí, trvá od pokolení do pokolení.

⁵¹ Svou paží dokázal moc, rozptýlil pyšné v myšlení jejich srdce.

⁵² Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil.

⁵³ Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.

⁵⁴ Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství

⁵⁵ - jak mluvil k našim otcům - vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.”

⁵⁶ Marie s ní pak zůstala asi tři měsíce a vrátila se do svého domu.

⁵⁷ Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna.

⁵⁸ A když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.

⁵⁹ Osmého dne se pak stalo, že přišli to dítě obřezat a dávali mu jméno podle jeho otce, Zachariáš.

⁶⁰ Jeho matka jim však odpověděla: “Ne, bude se jmenovat Jan.”

⁶¹ Řekli jí: “Vždyť ve tvém rodu se tak nikdo nejmenuje!”

⁶² Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat.

⁶³ On požádal o tabulku a napsal slova: “Jmenuje se Jan.” Všichni se podivili.