Lukáš 1:20-63

²⁰A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svém čase naplní.”

²¹A lidé venku čekali na Zachariáše a divili se, že se tak zdržuje v chrámu.

²²Když pak vyšel, nemohl k nim promluvit. A tak poznali, že v chrámu spatřil vidění, neboť se s nimi dorozumíval posunky a zůstával němý.

²³Stalo se pak, že po naplnění dnů své služby odešel do svého domu.

²⁴Jeho manželka Alžběta po těch dnech počala a tajila se s tím pět měsíců se slovy:

²⁵“Takto se ke mně zachoval Pán ve dnech, kdy na mě pohlédl a zbavil mě pohany mezi lidmi.”

²⁶V šestém měsíci pak byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města jménem Nazaret

²⁷k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. A jméno té panny bylo Marie.

²⁸A když k ní přišel, řekl: “Zdravím tě, milostí obdařená, Pán s tebou! Jsi požehnaná mezi ženami!”

²⁹Ale když ho spatřila, byla z jeho slov rozrušena a přemýšlela, co to bylo za pozdrav.

³⁰Anděl jí tedy řekl: “Neboj se, Marie, vždyť jsi u Boha nalezla milost.

³¹Hle, počneš v lůnu a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

³²Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího a Pán, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida.

³³Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho království nebude mít konce.

³⁴Marie však řekla andělu: “Jak se to stane, když dosud nepoznávám muže?”

³⁵Anděl jí odpověděl: “Sestoupí na tebe Duch Svatý a zastíní tě moc Nejvyššího; proto také to svaté, co se z tebe narodí, bude nazýváno Syn Boží.

³⁶A pohleď, tvá příbuzná Alžběta, o které říkali, že je neplodná, ta také počala syna, i ve svém stáří - a je v šestém měsíci,

³⁷neboť u Boha nebude nemožné žádné slovo.”

³⁸Tehdy Marie řekla: “Pohleď, jsem služebnice Pána. Ať se mi stane podle tvého slova!” A anděl od ní odešel.

³⁹V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova.

⁴⁰Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.

⁴¹A jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, stalo se, že děťátko v jejím lůnu poskočilo a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým.

⁴²Tehdy hlasitě zvolala: “Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!

⁴³Ale proč je mi dáno, že matka mého Pána přišla ke mně?

⁴⁴Vždyť jakmile vešel zvuk tvého pozdravu do mých uší, poskočilo děťátko v mém lůnu radostí.

⁴⁵A blaze té, která uvěřila, neboť se naplní to, co jí bylo řečeno od Pána.”

⁴⁶Tehdy Marie řekla: “Má duše velebí Pána

⁴⁷a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,

⁴⁸neboť pohlédl na ponížení své služebnice. Hle, od nynějška mne budou blahoslavit všechna pokolení,

⁴⁹neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný, jehož jméno je svaté

⁵⁰a jehož milosrdenství k těm, kteří se ho bojí, trvá od pokolení do pokolení.

⁵¹Svou paží dokázal moc, rozptýlil pyšné v myšlení jejich srdce.

⁵²Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil.

⁵³Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.

⁵⁴Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství

⁵⁵- jak mluvil k našim otcům - vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.”

⁵⁶Marie s ní pak zůstala asi tři měsíce a vrátila se do svého domu.

⁵⁷Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna.

⁵⁸A když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.

⁵⁹Osmého dne se pak stalo, že přišli to dítě obřezat a dávali mu jméno podle jeho otce, Zachariáš.

⁶⁰Jeho matka jim však odpověděla: “Ne, bude se jmenovat Jan.”

⁶¹Řekli jí: “Vždyť ve tvém rodu se tak nikdo nejmenuje!”

⁶²Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat.

⁶³On požádal o tabulku a napsal slova: “Jmenuje se Jan.” Všichni se podivili.