Jan 13:2-25 in Czech

² A když večeřeli, (a ďábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil,)

³ Věda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal a že od Boha vyšel a k Bohu jde,

⁴ Vstal od večeře, a složil roucho své, a vzav rouchu, přepásal se.

⁵ Potom nalil vody do medenice, i počal umývati nohy učedlníků a vytírati rouchou, kterouž byl přepásán.

⁶ Tedy přišel k Šimonovi Petrovi. A on řekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti?

⁷ Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím, ty nevíš nyní, ale potom zvíš.

⁸ Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liť tebe, nebudeš míti dílu se mnou.

⁹ Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu.

¹⁰ Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čistí jste, ale ne všickni.

¹¹ Nebo věděl o zrádci svém; protož řekl: Ne všickni čistí jste.

¹² Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své, posadiv se za stůl zase, řekl jim: Víte-liž, co jsem učinil vám?

¹³ Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté.

¹⁴ Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati.

¹⁵ Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy též činili.

¹⁶ Amen, amen pravím vám: Není služebník větší pána svého, ani posel větší nežli ten, kdož jej poslal.

¹⁷ Znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti.

¹⁸ Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.

¹⁹ Nyní pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem.

²⁰ Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal.

²¹ A to pověděv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvědčil, řka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.

²² Tedy učedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil.

²³ Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových, kterýž zpolehl na klíně jeho, jehož miloval Ježíš.

²⁴ Protož tomu návěští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o němž praví?

²⁵ A on odpočívaje na prsech Ježíšových, řekl jemu: Pane, kdo jest?

² (A když večeřeli, ďábel již vložil do srdce Jidáše, syna Šimona Iškariotského, aby ho zradil.)

³ Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu,

⁴ vstal od večeře, odložil plášť, vzal zástěru a přepásal se.

⁵ Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a vytírat je zástěrou, kterou byl přepásán.

⁶ Přišel tedy k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: “Pane, ty mi chceš mýt nohy?”

⁷ Ježíš mu odpověděl: “Ty teď nechápeš, co dělám, ale potom porozumíš.”

⁸ Petr mu řekl: “Nikdy nebudeš mýt mé nohy!” Ježíš mu odpověděl: “Jestliže tě neumyji, nemáš se mnou podíl.”

⁹ Šimon Petr mu řekl: “Pane, nejen mé nohy, ale i ruce a hlavu!”

¹⁰ Ježíš mu řekl: “Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.”

¹¹ (Věděl totiž o svém zrádci; proto řekl: “Ne všichni jste čistí.”)

¹² Když jim tedy umyl nohy, vzal si plášť, posadil se opět za stůl a řekl jim: “Rozumíte, co jsem vám udělal?

¹³ Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem a říkáte to dobře, neboť jím jsem.

¹⁴ Jestliže jsem tedy já, Pán a Mistr, umyl nohy vám, i vy máte mýt nohy jeden druhému.

¹⁵ Dal jsem vám totiž příklad, abyste se i vy chovali, jako jsem se já zachoval k vám.

¹⁶ Amen, amen, říkám vám: Služebník není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.

¹⁷ Víte-li tyto věci, jste požehnaní, budete-li je dělat.”

¹⁸ “Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil; ale ať se naplní Písmo: ‘Ten, který jí se mnou chléb, zvedl svou patu proti mně.’

¹⁹ Říkám vám to již teď, dříve než se to stane, abyste až se to stane, uvěřili, že já jsem.

²⁰ Amen, amen, říkám vám: Kdo přijímá toho, koho já pošlu, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá Toho, který mě poslal.”

²¹ Když to Ježíš řekl, v duchu se zarmoutil a vydal svědectví: “Amen, amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.”

²² Učedníci se tedy ohlíželi jeden po druhém, bezradní nad tím, o kom mluví.

²³ Jeden z Ježíšových učedníků, ten, kterého Ježíš miloval, pak ležel u stolu v Ježíšově náručí.

²⁴ Tomu tedy dal Šimon Petr znamení, aby se zeptal, kdo je ten, o němž mluví.

²⁵ A on spočinul na Ježíšových prsou a řekl mu: “Pane, kdo to je?”