1Starší Gáiovi milému, kteréhož já miluji v pravdě.
2Nejmilejší, žádámť obzvláštně, abys se dobře měl a zdráv byl, tak jako duše tvá dobře se má.
3Zradovalť jsem se zajisté velice, když přišli bratří a svědectví vydávali o tvé upřímnosti, vypravujíce, kterak ty v upřímnosti chodíš.
4Nemámť větší radosti, nežli abych slyšel, že synové moji chodí v upřímnosti.
5Nejmilejší, věrně děláš, cožkoli činíš bratřím a hostem,
6Kteřížto svědectví vydali o lásce tvé před církví. Kteréžto vyprovodíš-li, tak jakž sluší na Boha, dobře učiníš.
7Neboť jsou pro jméno jeho vyšli, a nic nevzali od pohanů.
8Mámeť tedy my takové přijímati, abychom byli pomocníci pravdy.
9Psal jsem sboru vašemu, ale Diotrefes, kterýž stojí o prvotnost mezi nimi, nepřijímá nás.
10Protož přijdu-liť tam, připomenuť skutky jeho, kteréž činí, mluvě proti nám zlé řeči. A nemaje dosti na tom, i sám bratří nepřijímá, i těm, kteříž by přijímati chtěli, nedopouští, a ze sboru je vylučuje.
11Nejmilejší, nenásledujž zlého, ale dobrého. Kdož dobře činí, z Boha jest; ale kdož zle činí, nevidí Boha.
12Demetriovi svědectví vydáno jest ode všech, i od samé pravdy; ano i my svědectví o něm vydáváme, a víte, že svědectví naše pravé jest.
13Mnohoť jsem měl psáti, ale nechci psáti černidlem a pérem.
14Nebo mám naději, že tě tudíž uzřím, a ústy k ústům mluviti budeme.
15Pokoj budiž tobě. Pozdravují tě přátelé. Pozdraviž i ty dobrých přátel ze jména.
