1Mezi lidem však bývali i falešní proroci, tak jako i mezi vámi budou falešní učitelé, kteří pokoutně zavedou zhoubné sekty. Budou zapírat dokonce i Panovníka, který je vykoupil, a tak na sebe přivádějí rychlou záhubu.
2Jejich zhoubné cesty budou následovat mnozí a cesta pravdy bude skrze ně vydávána potupě.
3Budou s vámi lakomě kupčit vymyšlenými řečmi; jejich odsouzení již dávno nezahálí a jejich záhuba nespí.
4Bůh přece neušetřil anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do nejhlubší propasti a vydal řetězům temnoty, aby byli střeženi k soudu.
5Neušetřil ani ten starý svět, ale jako jednoho z osmi zachoval Noéma, kazatele spravedlnosti, když uvedl potopu na svět bezbožných.
6Města Sodomu a Gomoru obrátil v popel, když je odsoudil ke zkáze, aby dal výstrahu budoucím bezbožníkům,
7a spravedlivého Lota ztrápeného nestydatým chováním těch zvrhlíků vysvobodil,
8neboť když ten spravedlivý muž mezi nimi bydlel, trýznil den za dnem svou spravedlivou duši tím, co viděl a slyšel: jejich zločinnými skutky.
9Pán tedy umí vysvobozovat zbožné z pokušení, nepravé pak trestat a zachovávat ke dni soudu,
10a zvláště ty, kteří jdou za tělem v poskvrňující žádosti, pohrdají vládou, jsou drzí, samolibí a neostýchají se tupit hodnostáře.
11Přitom ani andělé, kteří jsou větší v síle a moci, nevynášejí proti nim před Pánem potupný rozsudek.
12Tito se však jako nerozumná zvířata, z přirozenosti narozená k polapení a záhubě, rouhají tomu, co neznají. Ti zahynou svou vlastní zkažeností.
13Ponesou odplatu nepravosti jakožto ti, kdo považují za rozkoš denní hýření. Jsou to poskvrny a vady; když s vámi hodují, hýří ve svých klamech.
14Oči mají plné cizoložstva a neschopné přestat hřešit, lákají nestálé duše, srdce mají vycvičené v lakomství. Tito synové prokletí
15opustili přímou cestu a zabloudili, neboť následovali cestu Baláma, syna Bosorova, který si zamiloval mzdu za nepravost.
16(Za svůj přečin však dostal pokárání: němá oslice promluvila lidským hlasem a zabránila prorokovu bláznovství.)
17Jsou to studny bez vody, mračna hnaná vichřicí, pro něž je na věčnost zachována černota tmy.
18Když honosně řeční o marných věcech, lákají žádostmi těla a nestydatostmi ty, kdo právě utekli od těch, kteří žijí v bludu.
19Slibují jim svobodu, sami jsou však otroky zkázy, neboť kým je kdo přemožen, tím je také zotročen.
20Jestliže se totiž ti, kdo skrze poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, do nich znovu zapletou a jsou jimi přemoženi, jsou jejich poslední věci horší než první.
21Bylo by pro ně lepší nepoznat cestu spravedlnosti, než se po jejím poznání odvrátit od svatého přikázání, jež jim bylo vydáno.
22Stalo se jim však to, co se říká v tom pravdivém přísloví: “Pes se vrátil ke svým zvratkům” a vykoupaná svině k válení v bahně.
