1Když jsme to tedy již nemohli déle vydržet, zdálo se nám dobré, abychom zůstali v Athénách sami,
2a poslali jsme Timotea, našeho bratra, Božího služebníka a našeho spolupracovníka v Kristově evangeliu, aby vás upevnil a povzbudil ve vaší víře,
3aby se nikdo nedával zviklat těmito souženími. Víte přece sami, že jsme k tomu určeni.
4Vždyť když jsme ještě byli u vás, předpovídali jsme vám, že na nás přichází soužení, což se, jak víte, také stalo.
5Proto také, když jsem to již nemohl déle vydržet, poslal jsem ho, abych se dozvěděl o vaší víře, aby vás snad nepokoušel Pokušitel a naše úsilí nepřišlo nazmar.
6Nyní však Timoteus přišel od vás zase k nám a oznámil nám radostnou zprávu o vaší víře a lásce a o tom, že na nás stále vzpomínáte v dobrém a toužíte nás vidět stejně jako my vás.
7Proto jsme z vás, bratři, byli při vší své tísni a soužení povzbuzeni skrze vaši víru.
8Neboť nyní žijeme, jestliže vy stojíte v Pánu!
9Vždyť jakým děkováním za vás se můžeme Bohu odvděčit za všechnu tu radost, kterou z vás máme před naším Bohem,
10když se dnem i nocí převelice modlíme, abychom spatřili vaši tvář a doplnili to, co se nedostává vaší víře?
11Kéž tedy sám náš Bůh a Otec i náš Pán Ježíš Kristus připraví naši cestu k vám.
12A vás ať Pán rozmnoží a rozhojní v lásce k sobě navzájem i ke všem lidem, tak jako i my milujeme vás,
13aby tak upevnil vaše srdce, bezúhonná ve svatosti před tváří Boha, našeho Otce, při příchodu našeho Pána Ježíše Krista se všemi jeho svatými.
