Skutky apoštolské 4:9-37 in Czech

⁹ Poněvadž my dnes k soudu jsme přivedeni pro dobrodiní člověku nemocnému učiněné, kterak by on zdráv učiněn byl:

¹⁰ Známo buď všechněm vám i všemu lidu Izraelskému, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kteréhož jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho jméno tento stojí před vámi zdravý.

¹¹ Toť jest ten kámen za nic položený od vás dělníků, kterýž učiněn jest v hlavu úhelní.

¹² A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti.

¹³ I vidouce takovou udatnost a smělost v mluvení Petrovu a Janovu, a shledavše, že jsou lidé neučení a prostí, divili se, a poznali je, že s Ježíšem bývali.

¹⁴ Èlověka také toho vidouce, an stojí s nimi, kterýž byl uzdraven, neměli co mluviti proti nim.

¹⁵ I rozkázavše jim vystoupiti z rady, rozmlouvali vespolek,

¹⁶ Řkouce: Co učiníme lidem těmto? Nebo že jest zjevný zázrak stal se skrze ně, všem přebývajícím v Jeruzalémě známé jest, aniž můžeme toho zapříti.

¹⁷ Ale aby se to více nerozhlašovalo v lidu, s pohrůžkou přikažme jim, aby více v tom jménu žádnému z lidí nemluvili.

¹⁸ I povolavše jich, přikázali jim, aby nikoli nemluvili, ani učili ve jménu Ježíšovu.

¹⁹ Tedy Petr a Jan odpovídajíce, řekli jim: Jest-li to spravedlivé před obličejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte.

²⁰ Nebť nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli.

²¹ A oni pohrozivše jim, propustili je, nenalezše na nich příčiny trestání, pro lid; nebo všickni velebili Boha z toho, co se bylo stalo.

²² Byl zajisté v letech více než ve čtyřidcíti člověk ten, při kterémž se byl stal zázrak ten uzdravení.

²³ A jsouce propuštěni, přišli k svým a pověděli jim, co k nim přední kněží a starší mluvili.

²⁴ Kteříž uslyševše to, jednomyslně pozdvihli hlasu k Bohu a řekli: Hospodine, ty jsi Bůh, kterýž jsi učinil nebe i zemi, i moře i všecko, což v nich jest,

²⁵ Kterýž jsi skrze ústa Davida, služebníka svého, řekl: Proč jsou se bouřili národové a lidé myslili marné věci?

²⁶ Postavili se králové zemští, a knížata sešla se vespolek proti Pánu a proti Pomazanému jeho.

²⁷ Právěť jsou se jistě sešli proti svatému Synu tvému Ježíšovi, kteréhož jsi pomazal, Herodes a Pontský Pilát, s pohany a lidem Izraelským,

²⁸ Aby učinili to, což ruka tvá a rada tvá předuložila, aby se stalo.

²⁹ A nyní, Pane, pohlediž na pohrůžky jejich a dejž služebníkům svým mluviti slovo tvé svobodně a směle,

³⁰ Vztahuje ruku svou k uzdravování a k činění divů a zázraků, skrze jméno svatého Syna tvého Ježíše.

³¹ A když se oni modlili, zatřáslo se to místo, na kterémž byli shromážděni, a naplněni jsou všickni Duchem svatým, a mluvili slovo Boží směle a svobodně.

³² Toho pak množství věřících bylo jedno srdce a jedna duše. Aniž kdo co z těch věcí, kteréž měl, svým vlastním býti pravil, ale měli všecky věci obecné.

³³ A mocí velikou vydávali apoštolé svědectví o vzkříšení Pána Ježíše, a milost veliká přítomná byla všechněm jim.

³⁴ A žádný mezi nimi nebyl nuzný; nebo kteřížkoli měli pole nebo domy, prodávajíce, přinášeli peníze, za kteréž prodávali,

³⁵ A kladli před nohy apoštolské. I rozdělováno bylo jednomu každému, jakž komu potřebí bylo.

³⁶ Jozes pak, kterýž příjmí měl od apoštolů Barnabáš, (což se vykládá syn utěšení,) z pokolení Levítského, z Cypru rodem,

³⁷ Měv pole, prodal je, a přinesl peníze, a položil k nohám apoštolským.

⁹ Poněvadž jsme dnes vyslýcháni pro dobrý skutek při nemocném člověku, kterým byl uzdraven,

¹⁰ ať je známo vám všem i všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho stojí před vámi tento člověk zdravý.

¹¹ To je ten ‘kámen, zavržený vámi staviteli, který se stal hlavním kamenem klenby’.

¹² A v nikom jiném není spasení, protože lidem není dáno jiné jméno pod nebem, v němž bychom měli být spaseni.”

¹³ Když tedy viděli Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou to neučení a prostí lidé, divili se a poznali na nich, že byli s Ježíšem.

¹⁴ A když viděli toho člověka, který byl uzdraven, jak stojí s nimi, neměli, co by proti nim řekli.

¹⁵ Poručili jim tedy, aby odešli z velerady ven, a radili se spolu.

¹⁶ Říkali: “Co s těmi lidmi uděláme? Všem přebývajícím v Jeruzalémě je přece známo, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a my to nemůžeme popřít.

¹⁷ Aby se to ale mezi lidmi více nešířilo, důrazně jim pohrozme, aby v tom jménu už k žádnému člověku nemluvili.”

¹⁸ Zavolali je tedy a přikázali jim, aby už vůbec nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu.

¹⁹ Petr a Jan jim však odpověděli: “Posuďte, zda je v Božích očích spravedlivé, abychom vás poslouchali více než Boha.

²⁰ My totiž nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.”

²¹ A když nenalézali nic, za co by je potrestali, znovu jim pohrozili a kvůli lidu je propustili; všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo.

²² A tomu člověku, na kterém se stal ten zázrak uzdravení, bylo přes čtyřicet let.

²³ Když tedy byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli velekněží a starší.

²⁴ A když to bratři uslyšeli, pozvedli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: “Hospodine, ty jsi Bůh, který stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich,

²⁵ který jsi ústy Davida, svého služebníka, řekl: ‘Proč se rozzuřily národy a lidé vymýšleli marnosti?

²⁶ Králové země povstali a vládci se spolu shromáždili proti Pánu a proti jeho Pomazanému.’

²⁷ A opravdu se proti tvému svatému služebníku Ježíši, kterého jsi pomazal, sešli Herodes a Pontský Pilát s pohany a lidem Izraele,

²⁸ aby udělali to, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, aby se stalo.

²⁹ Nyní, Pane, pohleď na jejich výhrůžky a dej svým služebníkům mluvit tvé slovo se vší smělostí,

³⁰ když budeš vztahovat svou ruku k uzdravování a k činění znamení a zázraků skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše.”

³¹ A když se modlili, zatřáslo se to místo, na kterém byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a mluvili Boží slovo se smělostí.

³² To množství věřících pak mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo ani nenazýval nic z toho, co měl, svým vlastním, ale měli všechny věci společné.

³³ Apoštolové vydávali velikou mocí svědectví o vzkříšení Pána Ježíše a veliká milost byla na nich všech.

³⁴ Nikdo mezi nimi neměl nouzi, protože všichni, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a peníze, za které je prodali, přinášeli

³⁵ a pokládali k nohám apoštolů. To pak bylo rozdělováno každému podle toho, jak kdo potřeboval.

³⁶ A Jozes, který měl od apoštolů jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levíta rodem z Kypru,

³⁷ prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů.