Skutky apoštolské 2:5-36 in Czech

⁵ Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest.

⁶ A když se stal ten hlas, sešlo se množství a užasli se toho, že je slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho.

⁷ I děsili se všickni a divili se, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští?

⁸ A kterak my je slyšíme jeden každý z nás mluviti jazykem naším, v kterémž jsme se zrodili?

⁹ Partští, a Medští, a Elamitští, a kteříž přebýváme v Mezopotamii, v Židovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii,

¹⁰ V Frygii a v Pamfylii, v Egyptě a v krajinách Libye, kteráž jest vedle Cyrénu, a hosté Římané, Židé, i vnově na víru obrácení,

¹¹ Kretští i Arabští, slyšíme je, ani mluví jazyky našimi veliké věci Boží.

¹² I děsili se všickni a divili se, jeden k druhému řkouce: I což toto bude?

¹³ Jiní pak posmívajíce se, pravili: Mstem se zpili tito.

¹⁴ A stoje Petr s jedenácti, pozdvihl hlasu svého a promluvil k nim: Muži Židé a všickni, kteříž bydlíte v Jeruzalémě, toto vám známo buď, a ušima pozorujte slov mých.

¹⁵ Jistě nejsouť tito, jakož vy se domníváte, zpilí, poněvadž jest teprv třetí hodina na den.

¹⁶ Ale totoť jest, což jest předpovědíno skrze proroka Joele:

¹⁷ A budeť v posledních dnech, (dí Bůh,) vyleji z Ducha mého na všeliké tělo, a prorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou.

¹⁸ A zajisté na služebníky své a na služebnice své v těch dnech vyleji z Ducha mého, a budou prorokovati.

¹⁹ A ukáži zázraky na nebi svrchu a znamení na zemi dole, krev a oheň a páru dýmovou.

²⁰ Slunce obrátí se v temnost a měsíc v krev, prve než přijde den Páně veliký a zjevný.

²¹ A staneť se, že každý, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.

²² Muži Izraelští, slyšte slova tato: Ježíše toho Nazaretského, muže od Boha zveličeného mezi vámi mocmi a zázraky a znameními, kteréž činil skrze něho Bůh uprostřed vás, jakož i vy sami víte,

²³ Toho, pravím, vydaného, z uložené rady a předzvědění Božího vzavše a skrze ruce nešlechetných ukřižovavše, zamordovali jste.

²⁴ Jehožto Bůh vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, jakož nebylo možné jemu držánu býti od ní.

²⁵ Nebo David praví o něm: Spatřoval jsem Pána před sebou vždycky; nebo jest mi po pravici, abych se nepohnul.

²⁶ Protož rozveselilo se srdce mé, a zplésal jazyk můj, nýbrž i tělo mé odpočine v naději.

²⁷ Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dáš viděti svatému svému porušení.

²⁸ Známé jsi mi učinil cesty života, a naplníš mne utěšením před obličejem svým.

²⁹ Muži bratří, sluší směle mluviti k vám o patriarchovi Davidovi, že i umřel, i pochován jest, i hrob jeho jest u nás až do dnešního dne.

³⁰ Prorok tedy byv a věděv, že přísahou zavázal se jemu Bůh, že z plodu ledví jeho podle těla vzbudí Krista a posadí na stolici jeho,

³¹ To předzvěděv, mluvil o vzkříšení Kristovu, že není opuštěna duše jeho v pekle, ani tělo jeho vidělo porušení.

³² Toho Ježíše vzkřísil Bůh, jehožto my všickni svědkové jsme.

³³ Protož pravicí Boží jsa zvýšen, a vzav zaslíbení Ducha svatého od Otce, vylil to, což vy nyní vidíte a slyšíte.

³⁴ Neboť jest David nevstoupil v nebe, ale on praví: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,

³⁵ Dokavadž nepoložím nepřátel tvých, aby byli podnože noh tvých.

³⁶ Protož věziž jistě všecken dům Izraelský, žeť jest Bůh i Pánem ho učinil i Kristem, toho Ježíše, kteréhož jste vy ukřižovali.

⁵ V Jeruzalémě tehdy přebývali Židé, zbožní muži z každého národa pod nebem.

⁶ A když nastal ten zvuk, sešlo se množství lidí a byli zmateni, protože je každý slyšel, jak mluví jeho vlastním jazykem.

⁷ Všichni tedy žasli a v údivu říkali jedni druhým: “Hleďte, copak nejsou ti všichni, kteří tu mluví, Galilejci?

⁸ Jak to, že tedy každý slyšíme svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili?

⁹ Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judska i Kappadokie, Pontu a Asie,

¹⁰ Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, Židé i proselyté,

¹¹ Kréťané i Arabové - slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!”

¹² A tak všichni žasli a bezradně říkali jeden druhému: “Co má tohle znamenat?”

¹³ Jiní se ale posmívali a říkali: “Jsou opilí novým vínem!”

¹⁴ Petr však spolu s jedenácti povstal, pozvedl svůj hlas a promluvil: “Muži z Judska i všichni, kteří přebýváte v Jeruzalémě, toto ať je vám známo a vyslechněte má slova:

¹⁵ Jistěže tito nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je teprve třetí denní hodina!

¹⁶ Ale toto je to, co bylo předpověděno ústy proroka Joele:

¹⁷ ‘A stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na veškeré tělo a vaši synové i vaše dcery budou prorokovat; vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny.

¹⁸ V těch dnech zajisté vyleji ze svého Ducha na své služebníky i na své služebnice a budou prorokovat.

¹⁹ A ukážu zázraky nahoře na nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu.

²⁰ Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, dříve než přijde ten veliký a zjevný Pánův den.

²¹ A stane se, že každý, kdo bude vzývat jméno Pána, bude spasen.’”

²² “Izraelité, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, toho muže, kterého mezi vámi Bůh prokázal divy, zázraky a znameními, které skrze něho Bůh dělal uprostřed vás, jak sami víte,

²³ toho jste, vydaného z Božího uloženého rozhodnutí a předzvědění, vzali a zabili ukřižováním skrze ruce bezbožníků.

²⁴ Bůh ho ale vzkřísil a zprostil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby ho držela ve své moci.

²⁵ David přece o něm říká: ‘Viděl jsem Pána vždycky před sebou, neboť je mi po pravici, abych nezakolísal.

²⁶ Proto se mé srdce rozveselilo a můj jazyk zajásal, nadto i mé tělo spočine v naději.

²⁷ Neboť nenecháš mou duši v pekle a svému Svatému nedáš spatřit porušení.

²⁸ Oznámil jsi mi cesty života a svou tváří mě naplníš potěšením.’

²⁹ Bratři, mohu vám směle říci o patriarchovi Davidovi, že zemřel a byl pochován a jeho hrob je u nás až do dnešního dne.

³⁰ A poněvadž byl prorok a věděl, že se mu Bůh zavázal přísahou, že z plodu jeho beder pozdvihne Krista podle těla a posadí ho na jeho trůn,

³¹ viděl to předem a mluvil o Kristově vzkříšení, že jeho duše ‘nebyla zanechána v pekle’ a jeho tělo ‘nespatřilo porušení’.

³² Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky.

³³ Když byl tedy Boží pravicí vyvýšen, přijal od Otce zaslíbení Ducha Svatého a vylil to, co nyní vidíte a slyšíte.

³⁴ David přece nevystoupil do nebe, ale sám říká: ‘Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,

³⁵ dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.’

³⁶ Ať tedy ví s jistotou všechen dům Izraele, že Bůh ho učinil Pánem a Kristem - toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.”