Skutky apoštolské 28:5-31 in Czech

⁵ Ale on střásl tu ještěrku do ohně, a nic se jemu zlého nestalo.

⁶ Oni pak očekávali, že oteče, aneb padna, pojednou umře. A když toho dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého nestalo, změnivše myšlení své, pravili, že jest on bůh.

⁷ Na těch pak místech měl popluží kníže toho ostrova, jménem Publius, kterýžto přijav nás k sobě, za tři dni přátelsky u sebe v hospodě choval.

⁸ I přihodilo se, že otec toho Publia ležel, maje zimnici a červenou nemoc. K němuž všed Pavel, a pomodliv se, vzložil na něj ruce a uzdravil jej.

⁹ A když se to stalo, tedy i jiní, kteříž na ostrově tom nemocní byli, přistupovali, a byli uzdravováni.

¹⁰ Ctili nás pak velice, a když jsme se měli pryč plaviti, nakladli nám na lodí toho, čehož potřebí bylo.

¹¹ A po třech měsících plavili jsme se na bárce Alexandrinské, kteráž tu byla na tom ostrově přes zimu, majici za erb Kastora a Polluxa.

¹² A když jsme přijeli do Syrakusis, zůstali jsme tu za tři dni.

¹³ A odtud okolo plavíce se, přišli jsme do Regium; a po jednom dni, když vál vítr od poledne, druhý den přijeli jsme do Puteolos.

¹⁴ Kdežto nalezli jsme bratří, kteříž nás prosili, abychom pobyli u nich za sedm dní. A tak jsme šli k Římu.

¹⁵ Odkudž, když o nás uslyšeli bratří, vyšli proti nám až na rynk Appiův a ke Třem krčmám. Kteréžto uzřev Pavel, poděkoval Bohu a počal býti dobré mysli.

¹⁶ A když jsme přišli do Říma, setník dal vězně v moc hejtmanu vojska, ale Pavlovi dopuštěno, aby sám bydlil s žoldnéřem, kterýž ho ostříhal.

¹⁷ I stalo se po třech dnech, svolal Pavel muže přední z Židů. A když se sešli, řekl k nim: Muži bratří, já nic neučiniv proti lidu ani proti obyčejům otcovským, jat jsa, z Jeruzaléma vydán jsem v ruce Římanům,

¹⁸ Kteříž vyslyševše mne, chtěli mne propustiti, protože žádné viny hodné smrti na mně nebylo.

¹⁹ Ale když Židé tomu odpírali, přinucen jsem odvolati se k císaři, ne jako bych měl co národ svůj žalovati.

²⁰ A protož z té příčiny povolal jsem vás, žádostiv jsa viděti vás a s vámi promluviti; nebo pro naději lidu Izraelského řetězem tímto svázán jsem.

²¹ A oni řekli jemu: Myť jsme žádného psaní neměli o tobě z Židovstva, aniž kdo z bratří přijda, vypravoval nám, aneb mluvil co zlého o tobě.

²² Ale žádámeť od tebe slyšeti, jak smyslíš; nebo víme o té sektě, že se jí všudy odpírá.

²³ A když jemu uložili den, sešlo se jich mnoho do hospody k němu, jimžto s osvědčováním vypravoval o království Božím, slouže jim k víře o Ježíšovi z Zákona Mojžíšova a Proroků, od jitra až do večera.

²⁴ A někteří uvěřili tomu, což Pavel vypravoval, někteří pak nevěřili.

²⁵ A tak nejsouce mezi sebou svorní, rozešli se, k nimžto promluvil Pavel toto jedno slovo: Jistě žeť jest dobře Duch svatý skrze proroka Izaiáše mluvil k otcům našim,

²⁶ Řka: Jdi k lidu tomuto a rciž jim: Sluchem slyšeti budete, a nesrozumíte, a hledíce hleděti budete, a neuzříte.

²⁷ Nebo zhrublo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby snad neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nerozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil.

²⁸ Budiž vám tedy známo, že jest pohanům posláno toto spasení Boží, a oniť slyšeti budou.

²⁹ A když on to propověděl, odešli Židé, majíce mezi sebou mnohé hádky.

³⁰ Pavel pak trval za celé dvě létě v hospodě své, a přijímal všecky, kteříž přicházeli k němu,

³¹ Káže o království Božím a uče těm věcem, kteréž jsou o Pánu Ježíši Kristu, se vší doufanlivostí bez překážky.

⁵ On ale setřásl hada do ohně a nic zlého se mu nestalo.

⁶ Oni však očekávali, že oteče anebo náhle padne mrtev. A když dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého neděje, změnili názor a říkali, že je to bůh.

⁷ V těch místech měl pozemky přední muž toho ostrova, jménem Publius. Ten nás přijal a po tři dny nás přátelsky hostil.

⁸ Přihodilo se pak, že otec toho Publia ležel sužován horečkou a úplavicí. Pavel k němu přišel, a když se pomodlil, vložil na něj ruce a uzdravil ho.

⁹ A když se to stalo, přicházeli i ostatní lidé z toho ostrova, kteří byli nemocní, a byli uzdravováni.

¹⁰ Ti nás také zahrnuli mnoha poctami, a když jsme měli vyplout, naložili nám, co jsme potřebovali.

¹¹ Po třech měsících jsme tedy vypluli na alexandrijské lodi se znakem Diových synů, která na tom ostrově přezimovala.

¹² A když jsme připluli do Syrakus, zůstali jsme tam tři dny.

¹³ Odtud jsme se oklikou dostali do Regia. Po jednom dni pak zavál jižní vítr a my jsme druhého dne přijeli do Puteol.

¹⁴ Tam jsme nalezli bratry, kteří žádali, abychom u nich sedm dní zůstali. A tak jsme se vydali k Římu.

¹⁵ Když pak o nás uslyšeli tamější bratři, vyšli nám naproti až k Appiově tržišti a ke Třem krčmám. Když je Pavel uviděl, poděkoval Bohu a nabyl odvahy.

¹⁶ A když jsme přišli do Říma, předal setník vězně veliteli gardy, ale Pavlovi bylo dovoleno, aby bydlel sám s vojákem, který ho hlídal.

¹⁷ Po třech dnech se pak stalo, že Pavel svolal přední z Židů a když se sešli, řekl jim: “Bratři, já jsem neudělal nic proti našemu lidu ani proti otcovským zvykům, ale byl jsem jako vězeň vydán z Jeruzaléma do rukou Římanů.

¹⁸ Ti mě vyslechli a chtěli propustit, protože na mně nebyla žádná smrtelná vina.

¹⁹ Když se ale Židé stavěli proti tomu, byl jsem nucen odvolat se k císaři - avšak ne proto, abych nějak obviňoval svůj národ.

²⁰ A z toho důvodu jsem vás pozval, abych vás viděl a promluvil s vámi, protože jsem svázán tímto řetězem kvůli naději Izraele.”

²¹ Oni mu tedy řekli: “My jsme o tobě nedostali z Judska žádný dopis, ani nám nikdo z bratrů nepřišel podat zprávu nebo říci o tobě něco zlého.

²² Považujeme však za správné slyšet od tebe, jak smýšlíš; je nám totiž o té sektě známo, že se všude mluví proti ní.”

²³ A když mu určili den, sešlo se jich mnoho k němu tam, kde byl ubytován, a on jim vykládal a svědčil o Božím království a od rána až do večera je z Mojžíšova zákona a Proroků přesvědčoval o Ježíši.

²⁴ A někteří se tím, co říkal, dali přesvědčit, jiní však nevěřili.

²⁵ Neměli tedy mezi sebou shodu a začali se rozcházet poté, co Pavel řekl to jedno slovo: “Duch Svatý dobře mluvil k našim otcům skrze proroka Izaiáše,

²⁶ když řekl: ‘Jdi k tomuto lidu a řekni: Sluchem uslyšíte, ale nijak nepochopíte a zrakem uvidíte, ale nijak neprohlédnete.

²⁷ Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo a svýma ušima ztěžka slyšeli. Své oči pevně zavřeli, aby snad očima neuviděli, ušima neuslyšeli a srdcem nepochopili a neobrátili se abych je neuzdravil.’

²⁸ Ať je vám tedy známo, že toto Boží spasení bylo posláno pohanům, a ti uslyší!”

²⁹ A když to řekl, Židé odešli a měli mezi sebou veliké hádky.

³⁰ Pavel pak zůstal celé dva roky ve vlastním pronájmu a přijímal všechny, kdo k němu přicházeli,

³¹ kázal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší smělostí a bez překážek.