Skutky apoštolské 26:5-32 in Czech

⁵ Měvše mne prve zdávna v dobré známosti, (kdyby chtěli svědectví vydati,) kterak vedle nejjistší sekty v našem náboženství byl jsem živ farizeus.

⁶ A nyní pro naději toho zaslíbení, kteréž se stalo otcům našim od Boha, teď stojím, soudu jsa poddán,

⁷ K kterémužto zaslíbení dvanáctero pokolení naše, sloužíce Bohu ustavičně dnem i nocí, naději má, že přijde; pro kteroužto naději žalují na mne Židé, ó králi Agrippo.

⁸ A tak-liž se to od vás za nepodobné k víře soudí, že Bůh křísí mrtvé?

⁹ Ačť i mně se zdálo, že by mi náležité bylo, proti jménu Ježíše Nazaretského mnoho odporného činiti,

¹⁰ Jakož jsem i činil v Jeruzalémě, a mnohé z svatých já jsem do žalářů dával, vzav moc od předních kněží. A když měli mordováni býti, já jsem pomáhal ortele vynášeti.

¹¹ A po všech školách často trápě je, přinucoval jsem, aby se rouhali; a náramně rozlítiv se na ně, protivil jsem se jim, až i do jiných měst na to jsem jezdil.

¹² A v tom, když jsem šel do Damašku, s mocí a s poručením předních kněží,

¹³ O poledni na cestě, ó králi, uzřel jsem, ano světlo s nebe, jasnější nad blesk slunečný, obklíčilo mne, i ty, kteříž se mnou šli.

¹⁴ A když jsme my všickni na zem padli, slyšel jsem hlas mluvící ke mně a řkoucí Židovským jazykem: Saule, Saule, proč mi se protivíš? Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati.

¹⁵ A já řekl: I kdo jsi, Pane? A on řekl: Já jsem Ježíš, kterémuž ty se protivíš.

¹⁶ Ale vstaň a stůj na nohách svých; nebo protoť jsem se tobě ukázal, ať bych tebe učinil služebníkem a svědkem i těch věcí, kteréž jsi viděl, i těch, v kterýchžto ukazovati se budu tobě,

¹⁷ Vysvobozuje tebe z lidu tohoto, i z pohanů, k nimž tě nyní posílám,

¹⁸ Otvírati oči jejich, aby se obrátili od temností k světlu a z moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a díl s posvěcenými vzali skrze víru, kteráž jest ve mne.

¹⁹ A protož, ó králi Agrippo, nebyl jsem nevěřící nebeskému vidění.

²⁰ Ale hned nejprv těm, kteříž jsou v Damašku a v Jeruzalémě, i po vší krajině Judské, potom i pohanům zvěstoval jsem evangelium, aby pokání činili a obrátili se k Bohu, skutky hodné pokání činíce.

²¹ A pro tu příčinu Židé javše mne v chrámě, pokoušeli se rukama svýma zamordovati.

²² Ale s pomocí Boží ještě až do dnešního dne stojím, vydávaje svědectví i malému i velikému, nic jiného nevypravuje, než to, což jsou Proroci a Mojžíš zvěstovali, že se mělo státi:

²³ Totiž, že měl Kristus trpěti, a z mrtvých vstana první, zvěstovati světlo lidu tomuto i pohanům.

²⁴ To když od sebe promluvil Pavel, Festus hlasem velikým řekl: Blázníš, Pavle. Mnohé tvé umění k bláznovství tebe přivodí.

²⁵ On pak řekl: Nebláznímť, výborný Feste, ale slova pravdy a středmosti mluvím.

²⁶ Víť zajisté o těch věcech král, před kterýmž směle a svobodně mluvím; nebo mám za to, žeť ho nic z těchto věcí tajno není, poněvadž se toto nedálo pokoutně.

²⁷ Věříš-li, králi Agrippo, Prorokům? Vím, že věříš.

²⁸ Tedy Agrippa řekl Pavlovi: Téměř bys mne k tomu naklonil, abych byl křesťanem.

²⁹ A Pavel řekl: Žádalť bych od Boha, abyste i poněkud i z cela, netoliko ty, ale všickni, kteříž slyší mne dnes, byli takoví, jakýž já jsem, kromě okovů těchto.

³⁰ A když to Pavel promluvil, vstal král, i vladař a Bernice, i ti, kteříž s nimi seděli.

³¹ A odšedše na stranu, mluvili spolu, řkouce: Nic hodného smrti neb vězení nečiní člověk tento.

³² Agrippa pak Festovi řekl: Mohl propuštěn býti člověk tento, kdyby se byl neodvolal k císaři.

⁵ Ti mě od počátku dobře znali (kdyby chtěli vydat svědectví), že jsem žil podle nejpřísnější sekty našeho náboženství jako farizeus.

⁶ A nyní tu stojím, vydán soudu kvůli naději toho zaslíbení, které Bůh dal našim otcům.

⁷ Dvanáct našich pokolení ustavičně slouží Bohu dnem i nocí v naději, že dojdou k tomu zaslíbení. Kvůli této naději mě Židé žalují, králi Agrippo!

⁸ Co je podle vašeho soudu neuvěřitelného na tom, že Bůh křísí mrtvé?

⁹ Ačkoliv i mně samotnému se zdálo, že toho musím mnoho vykonat proti jménu Ježíše Nazaretského.

¹⁰ To jsem také v Jeruzalémě dělal. Poněvadž jsem k tomu od velekněží dostal pravomoc, zavřel jsem mnoho svatých do vězení, a když měli být popravováni, hlasoval jsem proti nim.

¹¹ Ve všech synagogách jsem je často trestal a nutil k rouhání. Nesmírně jsem na ně zuřil a pronásledoval je dokonce až do cizích měst.”

¹² “A v tom, když jsem byl na cestě do Damašku s plnou mocí a pověřením od velekněží,

¹³ spatřil jsem, králi, v poledne na cestě světlo z nebe, jasnější než slunce, které obklopilo mě i ty, kdo šli se mnou.

¹⁴ A když jsme všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil a říkal hebrejským jazykem: ‘Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Je pro tebe těžké vzpírat se proti bodcům.’

¹⁵ Já jsem řekl: ‘Kdo jsi, Pane?’ A on řekl: ‘Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.

¹⁶ Ale vstaň a stůj na svých nohou; neboť jsem se ti ukázal proto, abych tě učinil služebníkem a svědkem těch věcí, které jsi viděl, i těch, ve kterých se ti budu ukazovat.

¹⁷ Budu tě vysvobozovat od tohoto lidu i od pohanů, ke kterým tě nyní posílám,

¹⁸ abys otvíral jejich oči, aby se obrátili od tmy ke světlu a od moci Satana k Bohu, aby skrze víru ve mne přijali odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.’”

¹⁹ “Proto jsem, králi Agrippo, nebyl neposlušný tomu nebeskému vidění,

²⁰ ale oznamoval jsem nejprve těm, kdo jsou v Damašku, a potom v Jeruzalémě i po celé judské zemi, i pohanům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a dělat skutky odpovídající pokání.

²¹ Kvůli tomu mě Židé zajali v chrámu a pokoušeli se mě zabít.

²² Ale protože jsem až do dnešního dne zakoušel pomoc od Boha, stojím, vydávám svědectví malému i velkému a neříkám nic než to, co pověděli proroci i Mojžíš:

²³ Že Kristus má trpět, že jako první vstane z mrtvých a že bude zvěstovat světlo tomuto lidu i pohanům.”

²⁴ A když Pavel takto mluvil na svou obranu, Festus vykřikl: “Pavle, ty šílíš! Tvá veliká učenost tě přivádí k šílenství!”

²⁵ Ale on řekl: “Nešílím, vznešený Feste, ale pronáším slova pravdy a střízlivosti.

²⁶ Král, před kterým také směle mluvím, o těchto věcech zajisté ví. Jsem přesvědčen, že mu nic z toho není neznámo, poněvadž se to nedělo někde v ústraní.

²⁷ Věříš, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš.”

²⁸ Tehdy Agrippa Pavlovi odpověděl: “Téměř jsi mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.”

²⁹ Pavel však řekl: “Přál bych si od Boha, abys nejen ty, ale i všichni, kdo mě dnes slyší, byli nejen téměř, ale úplně takoví, jako jsem já, kromě těchto pout!”

³⁰ Když to řekl, král vstal a s ním i vladař a Bereniké i ti, kdo s nimi seděli.

³¹ A když odešli, mluvili spolu a říkali: “Tento člověk nedělá nic zasluhujícího smrt nebo vězení!”

³² Agrippa tedy řekl Festovi: “Kdyby se tento člověk neodvolal k císaři, mohl být propuštěn.”