Skutky apoštolské 19:18-36 in Czech

¹⁸ Mnozí pak z věřících přicházeli, vyznávajíce se a zjevujíce skutky své.

¹⁹ Mnozí také z těch, kteříž se s marnými uměními obírali, snesše knihy o těch věcech, spálili je přede všemi; a početše cenu jejich, shledali toho padesáte tisíců peněz.

²⁰ Tak jest mocně rostlo slovo Páně a zmocňovalo se.

²¹ A když se to všecko dokonalo, uložil Pavel v duchu svém, aby projda Macedonii a Achaii, šel do Jeruzaléma, řka: Když pobudu tam, musímť také i na Řím pohleděti.

²² I poslav dva z těch, jenž mu přisluhovali, do Macedonie, Timotea a Erasta, sám pozůstal v Azii do času.

²³ Tedy stala se v ten čas nemalá bouřka pro cestu Boží.

²⁴ Nebo zlatník jeden, jménem Demetrius, kterýž dělával chrámy stříbrné modly Diány, nemalý zisk přivodil řemeslníkům.

²⁵ Kteréž svolav, i ty, kteříž byli k těm podobných věcí dělníci, řekl jim: Muži, víte, že z tohoto řemesla jest živnost naše.

²⁶ A vidíte i slyšíte, že netoliko v Efezu, ale téměř po vší Azii tento Pavel svedl a odvrátil veliké množství lidu, pravě: Že to nejsou bohové, kteříž jsou rukama udělaní.

²⁷ A protož strach jest, netoliko aby se nám v živnosti naší přítrž nestala, ale také i veliké bohyně Diány chrám aby za nic nebyl jmín, a aby nepřišlo k zkáze důstojenství její, kteroužto všecka Azia i všecken světa okršlek ctí.

²⁸ To uslyšavše a naplněni jsouce hněvem, zkřikli řkouce: Veliká jest Diána Efezských.

²⁹ I naplněno jest všecko město rozbrojem, a valili se všickni spolu na plac, pochopivše Gáia a Aristarcha, Macedonské, tovaryše cesty Pavlovy.

³⁰ Pavlovi pak, když chtěl jíti k lidu, nedopustili učedlníci.

³¹ Ano i někteří z předních mužů Azianských, kteříž jemu přáli, poslavše k němu, prosili ho, aby se nedával do toho hluku.

³² A jedni tak, jiní jinak křičeli; nebo byla obec zbouřena, a mnozí nevěděli, proč jsou se sběhli.

³³ Z zástupu pak někteří Alexandra nějakého táhli k mluvení, kteréhož i Židé k tomu nutili. Alexander pak pokynuv rukou, chtěl zprávu dáti lidu.

³⁴ Ale jakž poznali, že jest Žid, ihned se stal jednostejný všech hlas, jako za dvě hodině volajících: Veliká jest Diána Efezských.

³⁵ A když písař pokojil zástup, řekl: Muži Efezští, i kdož z lidí jest, ješto by nevěděl, že město Efezské slouží veliké bohyni Diáně a od Jupitera spadlému obrazu?

³⁶ A poněvadž tomu odpíráno býti nemůže, slušné jest, abyste se upokojili a nic kvapně nečinili.

¹⁸ Mnozí z těch, kteří uvěřili, tedy přicházeli a vyznávali a odhalovali své skutky.

¹⁹ Také mnozí z těch, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a přede všemi je pálili. A když spočítali jejich cenu, shledali, že stály padesát tisíc stříbrných.

²⁰ Tak mocně rostlo Pánovo slovo a rozmáhalo se.

²¹ A když se staly tyto věci, rozhodl se Pavel v duchu, že projde Makedonii a Acháji a půjde do Jeruzaléma. Řekl: “Až tam pobudu, musím také vidět Řím.”

²² Dva z těch, kteří mu pomáhali, Timotea a Erasta, tedy poslal do Makedonie, ale sám zůstal ještě načas v Asii.

²³ Tehdy nastal kvůli té cestě nemalý rozruch.

²⁴ Jeden stříbrotepec jménem Demetrius, který dělal stříbrné napodobeniny Artemidina chrámu, totiž poskytoval nemalý výdělek řemeslníkům.

²⁵ Ty svolal spolu s těmi, kteří dělali podobné věci, a řekl: “Muži, víte, že z tohoto řemesla je naše bohatství.

²⁶ A vidíte i slyšíte, že nejen v Efezu, ale téměř po celé Asii ten Pavel přesvědčil a odvrátil veliké množství lidí, protože říká: ‘Ti, kteří jsou udělaní rukama, nejsou bohové!’

²⁷ Hrozí tedy nejen, že nastane krach našeho řemesla, ale také, že chrám veliké bohyně Artemis nebude považován za nic a bude poškozena důstojnost té, kterou ctí celá Asie i celý svět!”

²⁸ A když to uslyšeli, byli naplněni hněvem a začali křičet: “Veliká je efezská Artemis!”

²⁹ Celé město se tedy naplnilo rozruchem a když chytili Makedonce Gaia a Aristarcha, Pavlovy společníky na cestách, hnali se všichni společně do divadla.

³⁰ (Když však chtěl Pavel jít mezi lid, učedníci ho nenechali.

³¹ Dokonce i někteří z předních mužů Asie, kteří byli jeho přáteli, k němu poslali s prosbou, aby se nevydával do divadla.)

³² A jedni křičeli to, druzí ono, protože shromáždění bylo zmatené a mnozí ani nevěděli, proč se sešli.

³³ Potom ze zástupu vytáhli Alexandra, kterého Židé postrčili dopředu. Alexandr tedy pokynul rukou a chtěl před lidem pronést obhajobu.

³⁴ Když ale poznali, že je to Žid, vydali všichni jeden hlas a křičeli asi dvě hodiny: “Veliká je efezská Artemis!”

³⁵ A když městský sekretář upokojil zástup, řekl: “Muži efezští, kdo z lidí by nevěděl, že město Efezských je strážcem chrámu veliké bohyně Artemis a její sochy, která spadla z nebe?

³⁶ A poněvadž jsou tyto věci nepopiratelné, je třeba, abyste zachovali klid a nedělali nic ukvapeného.