Skutky apoštolské 16:7-33 in Czech

⁷ Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch Ježíšův.

⁸ Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady.

⁹ I ukázalo se Pavlovi v noci vidění, jako by muž nějaký Macedonský stál, a prosil ho, řka: Přijda do Macedonie, pomoz nám.

¹⁰ A jakž to vidění viděl, ihned jsme usilovali o to, abychom šli do Macedonie, tím ujištěni jsouce, že jest nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium.

¹¹ Protož pustivše se od Troady, přímým během připlavili jsme se do Samotracie a nazejtří do Neapolis,

¹² A odtud do Filippis, kteréžto jest první město krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I zůstali jsme v tom městě za několik dní.

¹³ V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece, kdež býval obyčej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu byly sešly.

¹⁴ Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v městě Tyatirských, bohabojící, poslouchala nás. Jejížto srdce otevřel Pán, aby to pilně rozsuzovala, co se od Pavla pravilo.

¹⁵ A když pokřtěna byla i dům její, prosila, řkuci: Poněvadž jste mne soudili věrnou Pánu býti, vejdětež do domu mého, a pobuďte u mne. I přinutila nás.

¹⁶ I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním.

¹⁷ Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteřížto zvěstují nám cestu spasení.

¹⁸ A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel od ní. I vyšel hned té chvíle.

¹⁹ A viděvše páni její, že jest odešla naděje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad.

²⁰ A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé,

²¹ A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme my Římané.

²² I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati.

²³ A množství ran jim davše, vsadili je do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal.

²⁴ Tedy on takové maje přikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou.

²⁵ O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vězňové.

²⁶ A vtom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli.

²⁷ I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli.

²⁸ I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni.

²⁹ A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým.

³⁰ I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl?

³¹ A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj.

³² I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho.

³³ A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho.

⁷ Když přišli k Mysii, pokoušeli se jít do Bitynie, ale Duch je nenechal.

⁸ Minuli tedy Mysii a přišli do Troady.

⁹ Pavlovi se pak v noci ukázalo vidění. Nějaký makedonský muž stál a prosil ho: “Přijď do Makedonie a pomoz nám!”

¹⁰ A jakmile uviděl to vidění, ihned jsme usilovali o to, abychom šli do Makedonie, přesvědčeni, že nás Pán povolal, abychom jim kázali evangelium.

¹¹ Když jsme tedy vypluli z Troady, vydali jsme se přímým směrem k Samothráké a příštího dne do Neapole.

¹² A odtud do Filip, což je přední město makedonského kraje a římská kolonie. V tomto městě jsme tedy zůstali několik dní.

¹³ V sobotní den jsme vyšli ven za město k řece, kde bylo zvykem se modlit; a když jsme se posadili, mluvili jsme ke shromážděným ženám.

¹⁴ Naslouchala také jedna pobožná žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, a Pán otevřel její srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal.

¹⁵ A když byla pokřtěna ona i její dům, prosila nás: “Jestliže jste mě uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a pobuďte tu.” A tak nás přinutila.

¹⁶ Když jsme se pak šli modlit, stalo se, že se s námi setkala jedna služebná, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním budoucnosti.

¹⁷ Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela: “Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha a ohlašují nám cestu spasení!”

¹⁸ A to dělala po mnoho dní. Když toho však Pavel už měl dost, obrátil se a řekl tomu duchu: “Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys z ní vyšel!” A v tu chvíli z ní vyšel.

¹⁹ Když tedy její páni uviděli, že zmizela naděje jejich zisků, chopili se Pavla a Síly a táhli je na náměstí k představeným.

²⁰ A když je přivedli před městské úředníky, řekli: “Tito lidé bouří naše město! Jsou to Židé

²¹ a hlásají zvyky, které nemůžeme přijmout ani zachovávat, poněvadž jsme Římané!”

²² A tak proti nim povstal dav a úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou biti holemi.

²³ A když jim dali mnoho ran, uvrhli je do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je bezpečně hlídal.

²⁴ Když tedy dostal takový rozkaz, uvrhl je do nejhlubšího vězení a sevřel jim nohy kládou.

²⁵ Pavel a Síla se však o půlnoci modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali.

²⁶ A náhle nastalo tak veliké zemětřesení, že se otřásly základy vězení a hned se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta.

²⁷ Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli.

²⁸ Pavel však hlasitě vykřikl: “Nedělej si nic zlého, vždyť jsme všichni zde!”

²⁹ Požádal tedy o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Sílou.

³⁰ Potom je vyvedl ven a řekl: “Páni, co mám dělat, abych byl spasen?”

³¹ Oni řekli: “Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i tvůj dům.”

³² A mluvili Pánovo slovo jemu i všem, kdo byli v jeho domě.

³³ On je tedy v tu noční hodinu vzal a omyl jim rány. Potom byl ihned pokřtěn on i všichni jeho domácí.