Skutky apoštolské 14:8-20 in Czech

⁸ Muž pak nějaký v Lystře, nemocný na nohy, sedával, chromý jsa hned z života matky své, kterýž nikdy nechodil.

⁹ Ten poslouchal Pavla mluvícího. Kterýžto pohleděv naň, a vida, an věří, že uzdraven bude,

¹⁰ Řekl velikým hlasem: Postav se přímě na nohách svých. I zchopil se a chodil.

¹¹ Zástupové pak viděvše, co učinil Pavel, pozdvihli hlasu svého, Lykaonitsky řkouce: Bohové připodobnivše se lidem, sstoupili k nám.

¹² I nazvali Barnabáše Jupiterem a Pavla Merkuriášem; nebo on mluvil slovo Boží.

¹³ Tedy kněz Jupitera, modly té, kteráž byla před městem jejich, přivedl býky a přinesl věnce před bránu, a chtěl s lidem oběti obětovati.

¹⁴ To když uslyšeli apoštolé, Barnabáš a Pavel, roztrhše sukně své, vyběhli k zástupům, křičíce,

¹⁵ A řkouce: Muži, což to činíte? Však i my lidé jsme, týmž bídám jako i vy poddaní, kteříž vás napomínáme, abyste se obrátili od těchto marností k Bohu živému, kterýž učinil nebe i zemi, i moře, i všecko, což v nich jest.

¹⁶ Kterýžto za předešlých věků všech pohanů nechával, aby chodili po cestách svých,

¹⁷ Ačkoli proto nenechal sebe bez osvědčení, dobře čině, dávaje nám s nebe déšť a časy úrodné, naplňuje pokrmem a potěšením srdce naše.

¹⁸ A to mluvíce, sotva spokojili zástupy, aby jim neobětovali.

¹⁹ A vtom přišli od Antiochie a Ikonie nějací Židé, kteřížto navedše zástupy, a ukamenovavše Pavla, vytáhli jej před město, domnívajíce se, že umřel.

²⁰ A když jej obstoupili učedlníci, vstal a všel do města, a nazejtří odšel s Barnabášem do Derben.

⁸ V Lystře pak sedával jeden muž nemohoucí na nohy, který byl chromý od lůna své matky a nikdy nechodil.

⁹ Ten poslouchal Pavla, jak mluví. A když na něj Pavel upřel pohled a viděl, že má víru na uzdravení,

¹⁰ řekl mocným hlasem: “Postav se zpříma na své nohy!” A on vyskočil a chodil.

¹¹ Když tedy zástupy uviděly, co Pavel udělal, pozdvihly svůj hlas a říkaly lykaonsky: “Bohové sestoupili k nám v lidské podobě!”

¹² A říkali Barnabášovi Zeus a Pavlovi Hermes, protože hlavně on mluvil.

¹³ Kněz Diova chrámu, který byl před jejich městem, tedy přivedl k branám býky s věnci a chtěl se zástupy obětovat.

¹⁴ Když to však apoštolové Barnabáš a Pavel uslyšeli, roztrhli svá roucha, vběhli do zástupu a křičeli:

¹⁵ “Muži, co to děláte? I my jsme lidé stejné přirozenosti jako vy a kážeme vám evangelium, abyste se obrátili od těchto marností k živému Bohu, který stvořil nebe a zemi i moře a všechno, co je v nich.

¹⁶ Ten v minulých pokoleních nechával všechny pohany, aby chodili po svých cestách,

¹⁷ ačkoliv nenechal sám sebe bez svědectví, protože konal dobro, dával nám z nebe déšť a úrodné časy a nasycoval naše srdce pokrmem a potěšením.”

¹⁸ A těmi slovy sotva upokojili zástupy, aby jim neobětovaly.

¹⁹ A vtom přišli z Antiochie a Ikonia Židé, a když přesvědčili zástupy, ukamenovali Pavla. Potom ho vytáhli ven z města, protože se domnívali, že zemřel.

²⁰ Když ho však obstoupili učedníci, vstal a vešel do města; a druhého dne odešel s Barnabášem do Derbe.