2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
