7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
9 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
11 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
15 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
18 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
