1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
