Marek 9:2-32 in Czech

² A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi.

³ A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže.

⁴ I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví.

⁵ A odpověděv Petr, řekl k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.

⁶ Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni.

⁷ I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte.

⁸ A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou.

⁹ A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane.

¹⁰ I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti?

¹¹ I otázali se ho, řkouce: Což pak zákoníci praví, že Eliáš musí přijíti prve?

¹² On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprve, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že má mnoho trpěti a za nic položen býti.

¹³ Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a učinili mu, což jsou chtěli, jakož psáno jest o něm.

¹⁴ Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich a zákoníky, an se hádají s nimi.

¹⁵ A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a sběhše se, přivítali ho.

¹⁶ I otázal se zákoníků: Co se hádáte spolu?

¹⁷ A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého.

¹⁸ Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli.

¹⁹ A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný! Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně.

²⁰ I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned jím duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil.

²¹ I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Hned od dětinství.

²² A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi.

²³ A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.

²⁴ A ihned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.

²⁵ Uzřev pak Ježíš, že se zástup sbíhá, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho.

²⁶ Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel z něho. I učiněn jest člověk ten jako mrtvý, takže mnozí pravili, že umřel.

²⁷ Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal.

²⁸ A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho soukromí: Pročež jsme my ho nemohli vyvrci?

²⁹ I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyhnáno býti, jediné modlitbou a postem.

³⁰ A jdouce odtud, šli skrze Galilei, a nechtěl, aby kdo o tom věděl.

³¹ Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetí den z mrtvých vstane.

³² Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a ostýchali se ho otázati.

² Po šesti dnech pak Ježíš vzal k sobě Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi.

³ Jeho šaty se rozzářily a úplně zbělely jako sníh, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybílit.

⁴ A uviděli Eliáše a Mojžíše, jak mluví s Ježíšem.

⁵ Petr pak Ježíši odpověděl: “Rabbi, to je dobře, že jsme zde. Udělejme tedy tři stánky - jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.”

⁶ Nevěděl totiž, co by řekl, protože byli velmi vyděšení.

⁷ Tehdy se objevil oblak a zastínil je a z toho oblaku zazněl hlas, který řekl: “Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte.”

⁸ A náhle, když se rozhlédli, neviděli už nikoho jiného než samotného Ježíše s nimi.

⁹ Když pak sestupovali z hory, přikázal jim, aby nikomu nevyprávěli, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.

¹⁰ Nechali si tedy tu věc pro sebe a dohadovali se, co to je ‘vstát z mrtvých’.

¹¹ Potom se ho ptali: “Proč zákoníci říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?”

¹² Ale on jim odpověděl: “Jistě, nejdříve přijde Eliáš a všechno napraví. A co je napsáno o Synu člověka? Že musí mnoho vytrpět a být pohrdán.

¹³ Ale říkám vám, že Eliáš také přišel a oni mu udělali, co chtěli, tak jak je to o něm napsáno.”

¹⁴ Když potom přišel k učedníkům, uviděl, že je kolem nich veliký zástup a že se s nimi hádají zákoníci.

¹⁵ A jakmile ho všichni v zástupu spatřili, byli velmi překvapeni a běželi k němu a zdravili ho.

¹⁶ Zeptal se tedy zákoníků: “Proč se s nimi hádáte?”

¹⁷ A jeden ze zástupu mu odpověděl: “Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha.

¹⁸ Kdekoli se ho zmocní, trhá jím a on pění a skřípe zuby a vyčerpá se. Řekl jsem tedy tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli!”

¹⁹ On mu ale odpověděl: “nevěřící pokolení, jak dlouho budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.”

²⁰ Přivedli ho tedy k němu, a jakmile ho uviděl, hned jím ten duch začal tak zmítat, že upadl, válel se po zemi a pěnil.

²¹ Ježíš se pak zeptal jeho otce: “Jak je to dlouho, co se mu tohle stává?” A on řekl: “Od dětství.

²² A často s ním házel i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám!”

²³ Ježíš mu však řekl: “Můžeš-li tomu věřit. Pro věřícího je možné všechno.”

²⁴ A otec toho chlapce ihned se slzami vykřikl: “Pane, já věřím! Pomoz mé nevěře!”

²⁵ Když ale Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu a řekl mu: “Ty němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něho a víckrát do něj nevcházej!”

²⁶ A tak s křikem a velikým zmítáním vyšel. A chlapec byl jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel.

²⁷ Ježíš ho ale vzal za ruku, zvedl ho a on vstal.

²⁸ A když vešel do domu, učedníci se ho v soukromí ptali: “Proč jsme ho my nemohli vyhnat?”

²⁹ Řekl jim tedy: “Tento druh démonů nemůže nijak vyjít, jedině skrze modlitbu a půst.”

³⁰ Když pak odtamtud odešli, procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl.

³¹ Učil totiž své učedníky a říkal jim: “Syn člověka bude vydán do lidských rukou a zabijí ho. A až bude zabit, třetího dne vstane z mrtvých.”

³² Oni však to slovo nechápali a báli se ho zeptat.