Lukáš 7:5-29 in Czech

⁵ Nebo miluje národ náš, a školu on nám vystavěl.

⁶ Tedy Ježíš šel s nimi. A když již nedaleko byl od domu, poslal k němu setník přátely, řka jemu: Pane, nepřidávej sobě práce. (Nejsem zajisté hoden, abys všel pod střechu mou.

⁷ A protožť jsem i sebe samého za nehodného položil, abych přišel k tobě.) Ale rci slovem, a budeť uzdraven služebník můj.

⁸ Nebo i já jsem člověk pod mocí postavený, maje pod sebou žoldnéře, a dím tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Přijď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní.

⁹ Tedy uslyšav to Ježíš, podivil se jemu, a obrátiv se k zástupu, kterýž za ním šel, řekl: Pravím vám, že ani v Izraeli nenalezl jsem tak veliké víry.

¹⁰ Vrátivše se pak do domu ti, kteříž posláni byli, nalezli služebníka, kterýž nemocen byl, zdravého.

¹¹ I stalo se potom, šel Ježíš do města, kteréž slove Naim, a šli s ním učedlníci jeho mnozí a zástup veliký.

¹² A když se přiblížil k bráně města, aj, mrtvý byl nesen ven, syn jediný matky své, a ta vdova byla, a zástup města mnohý s ní.

¹³ Kteroužto uzřev Pán, milosrdenstvím hnut jsa nad ní, řekl jí: Neplačiž.

¹⁴ A přistoupiv, dotekl se már. (Ti pak, kteříž nesli, zastavili se.) I řekl: Mládenče, toběť pravím, vstaň.

¹⁵ I pozdvih se mrtvý, sedl, a počal mluviti. I dal jej mateři jeho.

¹⁶ Tedy podjala všecky bázeň, i velebili Boha, řkouce: Že prorok veliký povstal mezi námi, a že Bůh navštívil lid svůj.

¹⁷ I vyšla řeč ta o něm po všem Judstvu i po vší okolní krajině.

¹⁸ I zvěstovali Janovi učedlníci jeho o všech těchto věcech. A zavolav kterýchs dvou z učedlníků svých Jan,

¹⁹ Poslal k Ježíšovi, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?

²⁰ Přišedše pak k němu muži ti, řekli: Jan Křtitel poslal nás k tobě, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?

²¹ A v touž hodinu mnohé uzdravil od neduhů, od nemocí a duchů zlých, a slepým mnohým zrak dal.

²² Odpověděv pak Ježíš, řekl jim: Jdouce, povězte Janovi, co jste viděli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní očištění přijímají, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

²³ A blahoslavený jest, kdož by se na mně nezhoršil.

²⁴ A když odešli poslové Janovi, počal praviti k zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť spatřovati? Třtinu-li, kteráž se větrem klátí?

²⁵ Anebo nač jste hleděti vyšli? Na člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž v rouše slavném a v rozkoši jsou, v domích královských jsou.

²⁶ Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Ovšem pravím vám, i více nežli proroka.

²⁷ Tentoť jest, o kterémž jest psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, jenž připraví cestu tvou před tebou.

²⁸ Nebo pravím vám, většího proroka mezi syny ženskými nad Jana Křtitele není žádného, ale kdož jest menší v království Božím, většíť jest nežli on.

²⁹ Tedy všecken lid slyše to i publikáni, velebili Boha, byvše pokřtěni křtem Janovým.

⁵ Vždyť miluje náš národ, i synagogu nám postavil.”

⁶ Ježíš tedy šel s nimi. A když už byl nedaleko od domu, poslal k němu ten setník přátele, aby mu řekli: “Pane, neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu.

⁷ Proto jsem se ani nepokládal za hodného, abych k tobě přišel. Ale řekni slovo a můj služebník bude uzdraven.

⁸ Vždyť i já jsem člověk postavený pod moc a mám pod sebou vojáky. Tomuto řeknu ‘Jdi’ a on jde a jinému ‘Přijď’ a on přijde; svému otroku řeknu ‘Udělej tohle’ a udělá to.”

⁹ Když to Ježíš uslyšel, podivil se nad ním, obrátil se a řekl zástupu, který šel za ním: “Říkám vám, že ani v Izraeli jsem tak velikou víru nenašel.”

¹⁰ A když se ti, kdo byli posláni, vrátili domů, našli toho služebníka, který byl nemocný, zdravého.

¹¹ Potom se stalo, že šel do města jménem Naim; a šlo s ním mnoho jeho učedníků a veliký zástup lidí.

¹² A když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky, a ta byla vdova. A byl s ní veliký zástup lidí z města.

¹³ Když ji Pán spatřil, byl pohnut soucitem k ní a řekl jí: “Neplač.”

¹⁴ Přistoupil a dotkl se már a ti, kdo je nesli, se zastavili. Tehdy řekl: “Mladíku, říkám ti, vstaň!”

¹⁵ A ten mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho tedy předal jeho matce

¹⁶ a všech se zmocnila bázeň a oslavovali Boha se slovy: “Povstal mezi námi veliký prorok” a “Bůh navštívil svůj lid.”

¹⁷ A tato zpráva o něm vyšla do celého Judska a do celého okolí.

¹⁸ Tehdy Janovi oznámili jeho učedníci o všech těchto věcech. Jan tedy zavolal kterési dva ze svých učedníků

¹⁹ a poslal je k Ježíši se slovy: “Jsi ty Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?”

²⁰ Když tedy k němu ti muži přišli, řekli: “Jan Křtitel nás k tobě poslal se slovy: Jsi ty Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?”

²¹ (A právě v tu chvíli uzdravil mnoho lidí od neduhů a trápení a zlých duchů a mnoha slepým daroval zrak.)

²² Ježíš jim tedy odpověděl: “Jděte a oznamte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví jsou kříšeni a chudým se káže evangelium.

²³ A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.”

²⁴ Když pak Janovi poslové odešli, začal zástupům říkat o Janovi: “Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu klátící se větrem?

²⁵ Na co jste se tedy vyšli podívat? Na člověka oblečeného hebkým rouchem? Pohleďte, ti, kteří jsou v slavném rouchu a žijí v rozkoši, jsou v královských domech.

²⁶ Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Ano, říkám vám, a více než proroka.

²⁷ Toto je ten, o kterém je napsáno: ‘Hle, já před tvou tváří posílám svého posla, který připraví tvou cestu před tebou.’

²⁸ Říkám vám totiž, že mezi těmi, kdo se narodili z žen, není větší prorok než Jan Křtitel, ale kdo je nejmenší v Božím království, je větší než on.”

²⁹ A všechen lid, který to slyšel, i celníci, uznali Boží spravedlnost, když se nechali pokřtít Janovým křtem.