Lukáš 5:4-27 in Czech

⁴ A když přestal mluviti, dí k Šimonovi: Vez na hlubinu, a rozestřete síti své k lovení ryb.

⁵ I odpověděv Šimon, řekl jemu: Mistře, přes celou noc pracovavše, nic jsme nepopadli, ale k slovu tvému rozestru sít.

⁶ A když to učinili, zahrnuli množství veliké ryb, takže se trhala sít jejich.

⁷ I ponukli tovaryšů, kteříž byli na druhé lodí, aby přišli a pomohli jim. I přišli a naplnili obě lodí, takže se téměř pohřižovaly.

⁸ To uzřev Šimon Petr, padl k nohám Ježíšovým, řka: Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný.

⁹ Hrůza zajisté byla jej obklíčila, i všecky, kteříž s ním byli, nad tím lovením ryb, kteréž byli popadli,

¹⁰ A též Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteříž byli tovaryši Šimonovi. I dí Šimonovi Ježíš: Nebojž se. Již od tohoto času lidi živé budeš loviti.

¹¹ A přivezše k břehu lodí, a všecko opustivše, šli za ním.

¹² I stalo se, když byl v jednom městě, a aj, byl tam muž plný malomocenství. A uzřev Ježíše, padl na tvář, a prosil ho, řka: Pane, kdybys chtěl, můžeš mne očistiti.

¹³ I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned odešlo od něho malomocenství.

¹⁴ I přikázal jemu, aby žádnému nepravil, ale řekl mu: Odejda, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své, jakož přikázal Mojžíš, na svědectví jim.

¹⁵ Tedy rozhlašovala se více řeč o něm, a scházeli se zástupové mnozí, aby jej slyšeli, a uzdravováni byli od něho v svých nemocech.

¹⁶ On pak odcházel na pouště, a modlil se.

¹⁷ I stalo se v jeden den, že on seděl uče, a seděli také tu i farizeové a Zákona učitelé, kteříž se byli sešli z každého městečka Galilejského a Judského i z Jeruzaléma, a moc Páně přítomná byla k uzdravování jich.

¹⁸ A aj, muži nesli na loži člověka, kterýž byl šlakem poražený, i hledali vnésti ho a položiti před něj.

¹⁹ A nenalezše, kterou by jej stranou vnesli pro zástup, vstoupili na dům, a skrze podlahu spustili jej s ložem uprostřed před Ježíše.

²⁰ Kterýžto viděv víru jejich, řekl mu: Èlověče, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.

²¹ Tedy počali přemyšlovati zákoníci a farizeové, řkouce: Kdo jest tento, jenž mluví rouhání? Kdo může odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?

²² Poznav pak Ježíš myšlení jejich, odpovídaje, řekl k nim: Co tak utrhavě přemyšlujete v srdcích vašich?

²³ Co jest snáze říci: Odpouštějí se tobě hříchové tvoji, čili říci: Vstaň a choď?

²⁴ Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, (řekl dnou zlámanému:) Toběť pravím: Vstaň, a vezma lože své, jdi do domu svého.

²⁵ A on hned vstav před nimi, vzal lože, na němž ležel, i odšel do domu svého, velebě Boha.

²⁶ I užasli se všickni, i velebili Boha, a naplněni jsou bázní, řkouce: Že jsme viděli dnes divné věci.

²⁷ A potom vyšel Ježíš a uzřel celného, jménem Léví, sedícího na cle. I řekl jemu: Pojď za mnou.

⁴ A když přestal mluvit, řekl Šimonovi: “Jeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu.”

⁵ Šimon mu však odpověděl: “Mistře, pracovali jsme celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo síť spustím.”

⁶ A když to udělali, nabrali tak veliké množství ryb, že se jejich síť začala trhat.

⁷ Dali tedy znamení svým druhům, kteří byli na jiné lodi, aby přišli a pomohli jim. A když přišli, naplnili obě lodi tak, že se ponořovaly.

⁸ A když to Šimon Petr uviděl, padl k Ježíšovým kolenům a řekl: “Odejdi ode mě, Pane, vždyť jsem hříšný člověk!”

⁹ Jeho i všech, kdo byli s ním, se totiž zmocnil úžas nad tím úlovkem ryb, které chytili;

¹⁰ stejně tak i Jakuba a Jana, Zebedeových synů, kteří byli Šimonovými společníky. Ježíš však Šimonovi řekl: “Neboj se. Od nynějška budeš lovit lidi.”

¹¹ A když přivezli lodi ke břehu, všechno opustili a šli za ním.

¹² Když pak byl v jednom městě, hle, stalo se, že tam byl muž plný malomocenství. Když uviděl Ježíše, padl na tvář a poprosil ho: “Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit.”

¹³ Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: “Chci, buď očištěn!” a malomocenství od něj ihned odešlo.

¹⁴ Přikázal mu pak, aby to nikomu neříkal: “Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, jak přikázal Mojžíš, na svědectví pro ně.”

¹⁵ Řeč o něm se však šířila stále více a lidé se scházeli ve velikých zástupech, aby ho slyšeli a byli od něj uzdravováni ze svých nemocí.

¹⁶ On pak odcházel do pustin a modlil se.

¹⁷ A jednoho dne se stalo, že učil a seděli tam farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských i judských vesnic i z Jeruzaléma, a Pánova moc byla přítomna k jejich uzdravení.

¹⁸ A hle, muži nesli na lůžku ochrnutého člověka a snažili se ho přinést dovnitř a položit před něj.

¹⁹ A když kvůli zástupu nenašli, kudy by ho tam vnesli, vylezli na střechu a otvorem mezi taškami ho spustili i s lůžkem doprostřed před Ježíše,

²⁰ který když uviděl jejich víru, mu řekl: “Člověče, tvé hříchy ti jsou odpuštěny.”

²¹ Zákoníci a farizeové však začali uvažovat a říkali si: “Kdo to je, že mluví tak rouhavě? Kdo kromě samotného Boha může odpustit hříchy?”

²² Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: “Proč ve svých srdcích takto uvažujete?

²³ Co je snadnější? Říci: Tvé hříchy ti jsou odpuštěny, anebo říci: Vstaň a choď?

²⁴ Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy” - tehdy pověděl ochrnutému - “říkám ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.”

²⁵ A on hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, odešel domů a cestou oslavoval Boha.

²⁶ Všech se tedy zmocnil úžas a oslavovali Boha. Byli naplněni bázní a říkali: “Dnes jsme viděli nepochopitelné věci!”

²⁷ Potom vyšel a spatřil celníka jménem Lévi, jak sedí na celnici. Řekl mu: “Pojď za mnou.”