Lukáš 24:17-30 in Czech

¹⁷ I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?

¹⁸ A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?

¹⁹ Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,

²⁰ A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.

²¹ My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.

²² Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,

²³ A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.

²⁴ I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.

²⁵ Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.

²⁶ Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?

²⁷ A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.

²⁸ A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.

²⁹ Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.

³⁰ I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.

¹⁷ Řekl jim tedy: “Co je to za věci, o kterých spolu cestou rozmlouváte a jste smutní?”

¹⁸ Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: “Ty jsi jediný cizinec v Jeruzalémě, že ses nedozvěděl o tom, co se tam v těchto dnech stalo?”

¹⁹ A on jim řekl: “O čem?” Řekli mu tedy: “O Ježíši Nazaretském, který byl prorok, muž mocný ve skutku i slovu před Bohem i přede vším lidem;

²⁰ jak ho velekněží a naši představení vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.

²¹ My jsme však doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. A k tomu všemu je to dnes už třetí den, co se to stalo.

²² Ale i některé z našich žen nás ohromily. Byly ráno u hrobu,

²³ a když nenašly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že žije.

²⁴ Někteří z našich tedy šli ke hrobu a našli všechno tak, jak řekly ženy, ale jeho neviděli.”

²⁵ On jim tedy řekl: “nechápaví a srdcem pomalí věřit všemu tomu, co mluvili proroci!

²⁶ Copak Kristus nemusel vytrpět tyto věci a vejít do své slávy?”

²⁷ A počínaje od Mojžíše a všech proroků vykládal jim ve všech Písmech, co bylo o něm.

²⁸ Tehdy se přiblížili k vesnici, do které šli, a on naznačil, že půjde dál.

²⁹ Oni však na něj naléhali: “Zůstaň s námi, vždyť se už připozdívá a den se nachýlil.” A tak šel dovnitř, aby s nimi zůstal.

³⁰ A když s nimi byl za stolem, stalo se, že vzal chléb, požehnal, rozlomil ho a podával jim.