Lukáš 24:1-34 in Czech

¹ První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.

² I nalezly kámen odvalený od hrobu.

³ A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.

⁴ I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.

⁵ Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?

⁶ Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,

⁷ Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.

⁸ I rozpomenuly se na slova jeho.

⁹ A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.

¹⁰ Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.

¹¹ Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.

¹² Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.

¹³ A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.

¹⁴ A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.

¹⁵ I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.

¹⁶ Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.

¹⁷ I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?

¹⁸ A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?

¹⁹ Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,

²⁰ A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.

²¹ My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.

²² Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,

²³ A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.

²⁴ I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.

²⁵ Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.

²⁶ Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?

²⁷ A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.

²⁸ A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.

²⁹ Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.

³⁰ I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.

³¹ I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.

³² I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?

³³ A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,

³⁴ Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.

¹ Prvního dne týdne pak šly spolu s některými jinými brzy ráno k hrobu a nesly vonné masti, které připravily.

² Nalezly však kámen odvalený od hrobu,

³ a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše.

⁴ A když nad tím byly bezradné, hle, stalo se, že se k nim postavili dva muži v zářícím rouchu.

⁵ Ale když se ulekly a sklonily tváře k zemi, řekli jim: “Proč hledáte živého mezi mrtvými?

⁶ Není tu, ale vstal! Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji.

⁷ Řekl: ‘Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován a třetího dne vstát z mrtvých.’”

⁸ Tehdy si vzpomněly na jeho slova,

⁹ a když se vrátily od hrobu, oznámily to všechno těm jedenácti i všem ostatním.

¹⁰ A ty, které to řekly apoštolům, byly Marie Magdaléna a Johana a Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi.

¹¹ Oni ale měli jejich slova za tlachání a nevěřili jim.

¹² Petr však vstal a běžel k hrobu, a když se naklonil dovnitř, spatřil plátna, ležící sama. Odešel tedy a sám pro sebe se divil, co se stalo.

¹³ A hle, dva z nich šli toho dne do vesnice jménem Emauzy, která byla vzdálená šedesát honů od Jeruzaléma,

¹⁴ a hovořili spolu o tom všem, co se přihodilo.

¹⁵ A když takto hovořili a uvažovali, stalo se, že sám Ježíš se přiblížil a šel s nimi.

¹⁶ Ale jejich oči byly drženy, aby ho nepoznali.

¹⁷ Řekl jim tedy: “Co je to za věci, o kterých spolu cestou rozmlouváte a jste smutní?”

¹⁸ Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: “Ty jsi jediný cizinec v Jeruzalémě, že ses nedozvěděl o tom, co se tam v těchto dnech stalo?”

¹⁹ A on jim řekl: “O čem?” Řekli mu tedy: “O Ježíši Nazaretském, který byl prorok, muž mocný ve skutku i slovu před Bohem i přede vším lidem;

²⁰ jak ho velekněží a naši představení vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.

²¹ My jsme však doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. A k tomu všemu je to dnes už třetí den, co se to stalo.

²² Ale i některé z našich žen nás ohromily. Byly ráno u hrobu,

²³ a když nenašly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že žije.

²⁴ Někteří z našich tedy šli ke hrobu a našli všechno tak, jak řekly ženy, ale jeho neviděli.”

²⁵ On jim tedy řekl: “nechápaví a srdcem pomalí věřit všemu tomu, co mluvili proroci!

²⁶ Copak Kristus nemusel vytrpět tyto věci a vejít do své slávy?”

²⁷ A počínaje od Mojžíše a všech proroků vykládal jim ve všech Písmech, co bylo o něm.

²⁸ Tehdy se přiblížili k vesnici, do které šli, a on naznačil, že půjde dál.

²⁹ Oni však na něj naléhali: “Zůstaň s námi, vždyť se už připozdívá a den se nachýlil.” A tak šel dovnitř, aby s nimi zůstal.

³⁰ A když s nimi byl za stolem, stalo se, že vzal chléb, požehnal, rozlomil ho a podával jim.

³¹ Tehdy se jejich oči otevřely a poznali ho, ale on zmizel jejich očím.

³² Tehdy řekli jeden druhému: “Copak v nás naše srdce nehořelo, když k nám mluvil po cestě a otvíral nám Písma?”

³³ V tu chvíli tedy vstali a vrátili se do Jeruzaléma a našli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi,

³⁴ jak říkají: “Pán byl opravdu vzkříšen a ukázal se Šimonovi!”