Lukáš 15:12-31 in Czech

¹² Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.

¹³ A po nemnohých dnech, shromáždiv sobě všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, živ jsa prostopášně.

¹⁴ A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.

¹⁵ I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepře.

¹⁶ I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, a žádný nedával jemu.

¹⁷ On pak přišed sám k sobě, řekl: Aj, jak mnozí čeledínové u otce mého hojnost mají chleba, a já tuto hladem mru!

¹⁸ Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,

¹⁹ A již více nejsem hoden slouti syn tvůj. Ale učiň mne jako jednoho z čeledínů svých.

²⁰ I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.

²¹ I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, a jižť nejsem hoden slouti syn tvůj.

²² I řekl otec služebníkům svým: Přineste roucho to první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.

²³ A přivedouce tele tučné, zabijte, a hodujíce, buďme veseli.

²⁴ Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.

²⁵ Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.

²⁶ I povolav jednoho z služebníků svých, otázal se ho, co by to bylo.

²⁷ A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.

²⁸ I rozhněval se on, a nechtěl tam vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.

²⁹ A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázání tvého nepřestoupil, avšak nikdy jsi mi nedal ani kozelce, abych také s přáteli svými vesel pobyl.

³⁰ Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu tele tučné.

³¹ A on řekl mu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.

¹² z nichž mladší řekl otci: ‘Otče, dej mi díl majetku, který mi patří.’ A tak jim rozdělil své jmění.

¹³ Když pak ten mladší syn po nemnoha dnech všechno shromáždil, odešel do daleké země a tam svůj majetek promrhal prostopášným životem.

¹⁴ Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzí.

¹⁵ Šel tedy a přichytil se jednoho občana té země a ten ho poslal na svá pole, aby pásl vepře.

¹⁶ Tehdy toužil nasytit své břicho lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu nedával ani to.

¹⁷ Když však přišel k sobě, řekl: ‘Kolik nádeníků mého otce má hojnost chleba, a já umírám hlady!

¹⁸ Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou!

¹⁹ Nejsem už hoden být nazýván tvým synem. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.’

²⁰ A tak vstal a šel ke svému otci. A když byl ještě velmi daleko, jeho otec ho spatřil a pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a políbil ho.

²¹ Ale syn mu řekl: ‘Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou a nejsem už hoden být nazýván tvým synem.’

²² Otec však řekl svým služebníkům: ‘Přineste to první roucho a oblečte ho a dejte mu prsten na ruku a obuv na nohy.

²³ A přiveďte to tučné tele a zabijte ho. Jezme a veselme se,

²⁴ neboť tento můj syn byl mrtev, a ožil; byl ztracen, a je nalezen.’ A začali se veselit.

²⁵ Jeho starší syn však byl na poli, a když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu a tanec.

²⁶ Zavolal tedy jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být.

²⁷ A ten mu řekl: ‘Tvůj bratr přišel a tvůj otec zabil tučné tele, že ho dostal zpět zdravého.’

²⁸ Ale on se rozhněval a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec tedy vyšel a prosil ho.

²⁹ On však otci odpověděl: ‘Pohleď, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil jediný tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.

³⁰ Ale když přišel tento tvůj syn, který prožral tvé jmění s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele!’

³¹ A on mu řekl: ‘Synu, ty jsi vždycky se mnou a všechny mé věci jsou tvé.