Lukáš 11:2-49 in Czech

² I řekl jim: Když se modlíte; říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi.

³ Chléb náš vezdejší dávej nám každého dne.

⁴ I odpusť nám hříchy naše, nebo i my odpouštíme všelikému vinníku našemu. A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

⁵ I řekl k nim: Kdo z vás bude míti přítele, a půjde k němu o půlnoci, a dí jemu: Příteli, půjč mi tří chlebů.

⁶ Nebo přítel můj přišel s cesty ke mně, a nemám, co bych předložil před něj.

⁷ A on vnitř jsa, odpověděl by, řka: Nečiň mi nevole, neb jsou již dveře zavříny, a dítky mé se mnou jsou v pokoji. Nemohuť vstáti a dáti tobě.

⁸ Pravím vám: Ačť nedá jemu, vstana, protože jest přítel jeho, ale však pro nezbednost jeho vstana, dá jemu, kolikožkoli potřebuje.

⁹ I jáť pravím vám: Proste, a budeť vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a budeť vám otevříno.

¹⁰ Neb každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno.

¹¹ Kterého pak z vás otce prosil by syn za chléb, zdali kamene podá jemu? Aneb za rybu, zdali místo ryby dá jemu hada?

¹² Aneb prosil-li by za vejce, zdali podá jemu štíra?

¹³ Poněvadž tedy vy, zlí jsouce, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš nebeský dá Ducha svatého těm, kteříž ho prosí?

¹⁴ I vymítal Ježíš ďábelství, a to bylo němé. Stalo se pak, když vyšlo ďábelství, že mluvil němý. I divili se zástupové.

¹⁵ Ale někteří z nich pravili: V Belzebubu, knížeti ďábelském, vymítá ďábly.

¹⁶ A jiní pokoušejíce ho, znamení s nebe hledali od něho.

¹⁷ Ale on znaje myšlení jejich, řekl jim: Každé království samo v sobě rozdělené pustne, a dům na dům padá.

¹⁸ Jestližeť jest pak i satan proti sobě rozdělen, kterakž stane království jeho? Nebo pravíte, že já v Belzebubu vymítám ďábly.

¹⁹ Jestliže já v Belzebubu vymítám ďábly, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.

²⁰ Pakliť prstem Božím vymítám ďábly, jistěť jest přišlo k vám království Boží.

²¹ Když silný oděnec ostříhá síně své, v pokoji jsou všecky věci, kteréž má.

²² Pakli by silnější než on přijda, přemohl jej, všecka odění jeho odejme, v něž úfal, a loupeže jeho rozdělí.

²³ Kdožť není se mnou, proti mně jest; a kdož neshromažďuje se mnou, rozptylujeť.

²⁴ Když nečistý duch vyjde od člověka, chodí po místech suchých, hledaje odpočinutí. A nenalezna, dí: Vrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel.

²⁵ A přijda, nalezne jej vymetený a ozdobený.

²⁶ I jde, a přijme k sobě jiných sedm duchů horších sebe, a vejdouce, přebývají tam. I jsou poslední věci člověka toho horší nežli první.

²⁷ I stalo se, když on to mluvil, pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu, řekla jemu: Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsy, kterýchž jsi požíval.

²⁸ A on řekl: Ovšem pak blahoslavení, kteříž slyší slovo Boží a ostříhají jeho.

²⁹ A když se zástupové scházeli, počal praviti: Pokolení toto nešlechetné jest. Znamení vyhledává, a znamení jemu nebude dáno, než znamení Jonáše proroka.

³⁰ Nebo jakož Jonáš učiněn byl znamením Ninivitským, takť bude i Syn člověka pokolení tomuto.

³¹ Královna od poledne stane na soudu s muži pokolení tohoto, a odsoudí je. Nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, více než Šalomoun tuto!

³² Muži Ninivitští povstanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je. Nebo činili pokání k kázání Jonášovu, a aj, více nežli Jonáš tuto!

³³ Žádný rozsvítě svíci, nepostaví jí do skrýše, ani pod kbelec, ale na svícen, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli.

³⁴ Svíce těla tvého jest oko tvé. Když by tedy oko tvé sprostné bylo, i tělo tvé všecko bude světlé; a pakliť bude nešlechetné, takéť i tělo tvé tmavé bude.

³⁵ Viziž tedy, aby světlo, kteréž jest v tobě, nebylo tmou.

³⁶ Pakli celé tělo tvé světlé bude, nemaje žádné částky tmavé, budeť všecko tak světlé, že tě jako svíce bleskem osvítí.

³⁷ A mezi tím když on mluvil, prosil ho jeden farizeus, aby obědval u něho. A všed, posadil se za stůl.

³⁸ Farizeus pak viděv to, podivil se, že se neumyl před obědem.

³⁹ I řekl Pán k němu: Nyní vy farizeové povrchu konvice a mísy čistíte, ale to, což vnitř jest v vás, plno jest loupeže a nešlechetností.

⁴⁰ Blázni, zdaliž ten, kterýž učinil, což zevnitř jest, neučinil také i toho, což jest vnitř?

⁴¹ Ale však i z toho, což máte, dávejte almužnu, a aj, všecky věci vaše čisté budou.

⁴² Ale běda vám farizeům, kteříž desátky dáváte z máty a z routy a ze všeliké byliny, ale opouštíte soud a lásku Boží; ješto tyto věci měli jste činiti, a oněch neopouštěti.

⁴³ Běda vám farizeům, nebo milujete první místa v školách a pozdravování na trzích.

⁴⁴ Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, nebo jste jako hrobové nepatrní, po nichž lidé chodíce, nevědí o tom, co tam jest.

⁴⁵ I odpověděv jeden z zákoníků, řekl jemu: Mistře, tyto věci mluvě, i nám také lehkost činíš.

⁴⁶ A on řekl: I vám zákoníkům běda, nebo obtěžujete lidi břemeny nesnesitelnými, a sami se těch břemen jedním prstem nedotýkáte.

⁴⁷ Běda vám, jenž vzděláváte hroby prorocké, kteréž otcové vaši zmordovali.

⁴⁸ A tak osvědčujete a potvrzujete skutků otců vašich. Nebo oni zajisté zmordovali jsou je, vy pak vzděláváte hroby jejich.

⁴⁹ Protož i Moudrost Boží řekla: Pošliť k nim proroky a apoštoly, a z těch některé mordovati budou, a jiné vyháněti,

² Řekl jim tedy: “Když se modlíte, říkejte: Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království! Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi.

³ Náš denní chléb nám dávej každý den.

⁴ A odpusť nám naše hříchy; neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.”

⁵ Tehdy jim řekl: “Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‘Příteli, půjče mi tři chleby,

⁶ protože ke mně přišel z cesty můj přítel a nemám, co bych mu nabídl.’

⁷ A on mu zevnitř odpoví: ‘Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřené a mé děti jsou se mnou v posteli. Nemohu vstát a dát ti to.’

⁸ Říkám vám: i kdyby nevstal a nedal mu to, protože je jeho přítel, kvůli jeho neodbytnosti se přece zvedne a dá mu, cokoli potřebuje.”

⁹ “A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.

¹⁰ Neboť každý, kdo prosí, dostává a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.

¹¹ Který z vás, otců, podá svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Anebo o rybu - podá mu snad místo ryby hada?

¹² Anebo když poprosí o vejce, podá mu snad štíra?

¹³ Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím více váš nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí?”

¹⁴ A Ježíš vymítal démona a ten byl němý. Když pak démon vyšel, stalo se, že ten němý promluvil. A zástupy se divily.

¹⁵ Někteří z nich ale řekli: “Vymítá démony skrze Belzebula, knížete démonů.”

¹⁶ Jiní ho zase pokoušeli tím, že od něj chtěli znamení z nebe.

¹⁷ On ale znal jejich myšlenky a řekl jim: “Každé království rozdělené samo proti sobě pustne a dům rozdělený proti domu padá.

¹⁸ Je-li tedy i Satan rozdělen sám proti sobě, jak jeho království obstojí? Říkáte přece, že vymítám démony skrze Belzebula.

¹⁹ A pokud já vymítám démony Belzebulem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci.

²⁰ Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.

²¹ Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu.

²² Ale když na něj přijde někdo silnější než on a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořisti rozdělí.

²³ Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.”

²⁴ “Když nečistý duch vyjde z člověka, chodí po suchých místech a hledá odpočinek. A když ho nenajde, říká: ‘Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.’

²⁵ A když přijde, nalezne ho vymetený a ozdobený.

²⁶ Tehdy jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř a bydlí tam a poslední věci toho člověka jsou horší než první.”

²⁷ A když to říkal, stalo se, že jedna žena ze zástupu pozdvihla hlas a řekla mu: “Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, které jsi sál!”

²⁸ Ale on řekl: “Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.”

²⁹ A když se k němu scházely zástupy, začal říkat: “Toto pokolení je zlé. Vyhledává znamení, ale žádné znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše.

³⁰ Neboť jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka znamením pro toto pokolení.

³¹ Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde je více než Šalomoun.

³² Muži z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je více než Jonáš.”

³³ “Nikdo, když rozsvítí lampu, nestaví ji do skrýše ani pod nádobu, ale na stojan, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.

³⁴ Lampou těla je oko. Pokud je tedy tvé oko prosté, je jasné i celé tvé tělo. Jakmile je však zlé, je i tvé tělo temné.

³⁵ Dej tedy pozor, aby světlo, které je v tobě, nebylo tmou.

³⁶ Když pak bude celé tvé tělo jasné a nebude mít žádnou temnou část, bude celé tak jasné, jako když tě lampa ozařuje svým jasem.”

³⁷ A když mluvil, prosil ho jeden farizeus, aby u něho poobědval. Vešel tedy a posadil se za stůl.

³⁸ A když to ten farizeus uviděl, podivil se, že se před obědem nejdříve neumyl.

³⁹ Pán mu tedy řekl: “Vy farizeové teď čistíte pohár a mísu zvenčí, ale vaše nitro je plné zlodějství a ničemnosti.

⁴⁰ Blázni! Zdali Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek?

⁴¹ Raději tedy dávejte jako milosrdný dar to, co máte uvnitř, a hle, všechno vám bude čisté.

⁴² Ale běda vám farizeům, že odevzdáváte desátky z máty a z routy a z každé byliny, ale pomíjíte právo a Boží lásku. Tyto věci jste měli dělat a tamty neopomíjet.

⁴³ Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na tržištích.

⁴⁴ Běda vám, zákoníci a farizeové, vy pokrytci, neboť jste jako nezřetelné hroby - lidé po nich chodí, ani to nevědí.”

⁴⁵ Jeden z učených v Zákoně mu tedy odpověděl: “Mistře, když takhle mluvíš, haníš i nás.”

⁴⁶ Ale on řekl: “I vám učeným v Zákoně běda, neboť zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a sami se těch břemen nedotýkáte ani jedním prstem.

⁴⁷ Běda vám, protože stavíte hroby proroků, které vaši otcové zabili,

⁴⁸ a tak dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabili a vy jim stavíte hroby.

⁴⁹ Proto také Boží moudrost řekla: ‘Pošlu k nim proroky a apoštoly a z těch některé zabijí a jiné budou pronásledovat,’