Jan 8:6-21 in Czech

⁶ A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.

⁷ A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.

⁸ A opět schýliv se, psal na zemi.

⁹ A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a žena uprostřed stojeci.

¹⁰ A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv, než ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?

¹¹ Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.

¹² Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti Světlo života.

¹³ I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé.

¹⁴ Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, však pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, anebo kam jdu.

¹⁵ Vy podle těla soudíte, já nesoudím žádného.

¹⁶ A bychť pak i soudil já, soud můj jestiť pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.

¹⁷ A v Zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest.

¹⁸ Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec.

¹⁹ Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj Otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste.

²⁰ Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.

²¹ I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu vašem zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.

⁶ A tou řečí ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se však sklonil a psal prstem po zemi.

⁷ Když se ho však nepřestávali dotazovat, zvedl se a řekl jim: “Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.”

⁸ Potom se opět sklonil a psal po zemi.

⁹ A když to uslyšeli, byli obviněni ve svých svědomích a jeden po druhém odcházeli počínaje od starších až po poslední. Ježíš tedy zůstal sám s tou ženou stojící uprostřed.

¹⁰ Když se pak Ježíš zvedl a neviděl nikoho než tu ženu, řekl jí: “Ženo, kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?”

¹¹ Ona řekla: “Nikdo, Pane.” Ježíš jí tedy řekl: “Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš.”

¹² Ježíš k nim tedy znovu mluvil. Řekl: “Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.”

¹³ Farizeové mu však řekli: “Ty svědčíš sám o sobě, tvé svědectví není pravé.”

¹⁴ Ježíš jim odpověděl: “Ačkoli svědčím sám o sobě, mé svědectví je pravé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, odkud přicházím, ani kam jdu.

¹⁵ Vy soudíte podle těla, já nesoudím nikoho.

¹⁶ A i kdybych soudil, můj soud je pravdivý, neboť nejsem sám, ale jsem já a Otec, který mě poslal.

¹⁷ A ve vašem Zákoně je napsáno, že svědectví dvou lidí je pravé.

¹⁸ Já svědčím sám o sobě a Otec, který mě poslal, svědčí o mně.”

¹⁹ Říkali mu tedy: “Kde je ten tvůj otec?” Ježíš odpověděl: “Neznáte mne ani mého Otce. Kdybyste znali mě, znali byste i mého Otce.”

²⁰ Tato slova Ježíš mluvil u pokladnice, když učil v chrámu, a nikdo ho nezajal, neboť jeho hodina ještě nepřišla.

²¹ Ježíš jim tedy znovu řekl: “Já odcházím a budete mě hledat a zemřete ve svém hříchu. Kam já jdu, vy nemůžete přijít.”